Ach ten Strach
Přes všechno, co v životě zažíváme, jakými radostmi i starostmi si procházíme, života si většinou vážíme. Nastanou však chvíle, kdy jsme k životu tak připoutáni, že se o něj začneme bát. Začneme se bát, že o něj přijdeme... Proč? Protože co pak bude? Nic? Nechci nic, chci život! A tak se začneme o život bát.
Začneme se bát všeho, co by nám náš život mohlo narušit. Začneme se bát smrti, začneme se bát toho, že nás někdo zraní, začneme se bát zvířat, že nás pokoušou, začneme se bát určitých osob. Mnoho lidí se snaží vypořádat se svými strachy tak, že "jim jde naproti". Někdo na svůj strach reaguje tím, že si ho schválně přivádí do života proto, aby ho překonal, jiný se svému strachu naopak vyhýbá nejvíc, jak jen to jde.
Uvedu jeden malý příklad. Někteří se třeba bojí výšek a proto vyhledávají všemožná vysoká místa, aby svůj strach překonali. Někteří se bojí smrti víc, než čehokoliv jiného, proto např. začnou vyhledávat situace, místa, povolání, kde se se smrtí můžou setkat. To vše za účelem překonání svého strachu. Překonání sebe sama.
Jiný příklad je u lidí, kteří se svému strachu bojí postavit čelem a vyhýbají se mu jako čert kříže. Např. bojí se, že svůj život ztratí při dopravní nehodě, proto si raději ani nebudou dělat řidičský průkaz, či v případě, že ho již mají, neřídí. Toto je samozřejmě jen příklad strachu za volantem, avšak strachy nás obklopují ze všech stran.
Pokud se něčeho v životě bojíme, přitahujeme to. Vrátím se opět k případu řízení auta. Bojíte se řídit, protože máte prostě strach, že se nabouráte - pak se vám s největší pravděpodobností děje to, že vnímáte každou bouračku v okolí, ve zprávách, v médiích. Váš strach se tak ještě prohlubuje. Když se bojíte že onemocníte nebo svůj život ztratíte během koronavirové situace, pak neustále hledáte, čím se této "pravděpodobné" možnosti nákazy vyhnout - ať už je to očkování, nevycházení ven z domu, omezení styku s lidmi, atd. Svůj strach tak akorát ještě víc živíte a umocňujete ho. Ničemu to však nepřidá. Snad jen tomu, že budete kolem sebe vnímat neustále zhoršující se situaci a "absolutní bezmoc" s tím cokoliv dělat.
A jak se můžeme zachránit a uvolnit se ze sevření strachu? Tak, že náš strach překonáme. Ať už tak, že se mu postavíme čelem a budeme se snažit "nenechat se zastrašit" (prostě pomalu sedneme za volant a začneme řídit; třeba poprvé jen na úplně krátkou chvíli, ale začneme; nebo prostě vylezeme na rozhlednu, přestože se výšek tak bojíme), nebo jen přijmeme to, že co se děje, má svůj velký význam a učí nás to věřit sobě samému, učí nás to překonávat sami sebe - a uvolníme tak své sevření způsobené strachem.
Strach je pouze a jen produktem našeho ega, naší mysli. Strach nás chce stáhnou dolu proto, abychom sami nevěřili ve své vlastní síly.
Ano, každý s tím bojujeme, takto je už náš život nastaven. Projít strachem, projít tou tmou, která nám však při jejím překonání má přinést sílu v sebe sama.
Proto nám všem přeji, abychom se snažili postavit se čelem svým strachům, proniknout do nich a díky tomu poté zjistit, že vlastně není čeho se bát:-).