Žít vědomý život

Co znamená žít vědomý život? Znamená to jedno. Přijmout plnou odpovědnost za svůj život. Dějí se ti v životě někdy nelehké věci? Jde jen o to, abychom si uvědomili, že za vše, co se nám v našich životech odehrává nemůže nikdo jiný, než my sami. Pouze my sami jsme zodpovědni za svůj život, za to, jaký je, za lidi, kteří se v něm nachází, za situace, které v něm musíme zažívat a prožívat. Stejně tak, jako je každý z nás zodpovědný za své nemoci, strasti a útrapy. Poslouchá se ti to nedobře? Proč? Protože je přece mnohem snazší předat odpovědnost za svůj život a vše, co se v něm odehrává ostatním, že - lidem, kteří nám činí těžkosti, lékařům, kterým s nedaří nás vyléčit, partnerům, kteří nám život ztrpčují a nemůžeme se od nich odpoutat.

Nikdo z nás neprožívá život jako procházku růžovou zahradou. Všichni jsme sem přišli zažít lidskou zkušenost a přes tuto zkušenost se postupně navrátit sami k sobě. K tomu, kým skutečně jsme. Přišli jsme sem se znovu rozpomenout na svou sílu, na svou moc, na bezpodmínečné přijetí všeho a všech. Cesta k tomuto znovuobjevení nás samotných však není krátká. Někdy je to dlouhá cesta plná překážek a náročných životních situací. Avšak všechny události, odehrávající se v našich životech, vedou k jednomu. Mají za cíl nás postupně navrátit do své síly. Síly tak velké, že dokážeme už plně přijmout zodpovědnost za vše, co se nám v našich životech děje. Síly tak velké, že už nebudeme někoho obviňovat, za to, že nám ublížil, za to, že nám způsobil bolest, za to, že nám nepomohl, když jsme to nejvíce potřebovali. Síly tak velké, že už dokážeme přijmout plnou zodpovědnost za svůj život. Síly tak velké, že už se nebudeme litovat a stejně tak nebudeme litovat ostatních, protože pochopíme, že i to, co se jiným děje, jim má ve svém konečném důsledku jen pomoci. A to můžou být sebehorší věci. 

Přijmout sám sebe také znamená, že ze sebe přestaneme dělat oběti a taky se přestaneme trestat. Přestaneme to však činit také druhým. To znamená, že ani ostatní nebudeme trestat, za to, co činí, neboť oni to činí jen z nevědomosti toho kým jsou. Jen moudrý člověk už dokáže přijmout odpovědnost za svůj vlastní život. A každý z nás jednu moudrý bude.

Když se ti dějí v životě náročné věci, zkus hledat příčinu, proč se ti dějí. Nic se totiž neděje jen tak. Vše má svůj důvod a záměr. 

Já byla také jednou z osob, která chtěla najít viníky a osoby odpovědné za strasti, starosti a bolesti v mém životě. A že těchto bolestí bylo. Avšak dlouhá cesta mě dovedla až k poznání sama sebe. Pochopila jsem, že právě tato cesta, i když se mi zdála někdy tvrdá, drsná a smutná, mě měla postupně přivést k znovuobjevení své vlastní síly a k přijetí se takové, jaká jsem. K přijetí všeho, co se mi v životě děje s pochopením.

Dnes už vím, že všechny věci, stejně jako všichni lidé, kteří do mého života vstoupili, byli mými učiteli. Dávali mi životní lekce - někdy drsné, avšak nutné. Když se totiž nejsme schopni probudit a otevřít oči, musí nám být do života dávány čím dál náročnější a horší události, které nás budou doslova nutit změnit životní přístup. Budou nás nutit změnit a přehodnotit naše hodnoty, za kterými jsme si tak dlouho v životě stáli.

Můj život mě učil a učí jedno. Nehodnotit. Neposuzovat. Nemyslet si, že je někdo lepší nebo horší. Nemyslet si, že je někdo něco víc než druhý. Všichni jsme stejní. Jen každý z nás ve své duchovní cestě ušel jinou vzdálenost. Jednou však všichni dospějeme tam, odkud jsme přišli.