Výjimečnost
Výjimečnost. Slovo, které zní celkem velkolepě. Pokud o někom řekneme, že je výjimečný, často máme za to, že disponuje nějakou vlastností či nadáním, kterým se výrazně odlišuje od svého okolí.
Avšak jak to s takovouto výjimečnosti je?
Každý z nás, ale zcela úplně každý z nás, je ve svém životě výjimečný. Ani si to mnohdy neuvědomujeme, ale každý člověk má v sobě dary, které jej činí výjimečným. Avšak jak tyto dary mohou vypadat? Na první pohled už nemusí být tak nesmírně honosné, jak jsme si nejprve představovali. Avšak o to nádhernější jsou. Jsou krásné už proto, že se často nachází zcela v přirozenosti daného člověka. Tedy nachází se v tom, jaký člověk je, či jakou činnost dělá, a to aniž by se o toto musel nějak snažit či vyvíjet za tímto účelem úsilí.
Výjimečným může být člověk třeba právě v tak úžasné vlastnosti jako je odpouštění. Na první pohled si této výjimečnosti nemusíme ani všimnout, avšak dar tohoto člověka spočívá v jeho schopnosti bezpodmínečně přijmout druhou osobu a tím pádem jí i odpustit vše co kdy konala, učinila a jak kdy jednala. Disponovat tímto darem svědčí o velké síle a lásce daného člověka.
Výjimečným se člověk už rodí. Mnohdy často právě svou výjimečnost během života potlačíme, případně hodně dobře skryjeme. Skryjeme třeba svou velikou citlivost, a to jen z důvodu, abychom se necítili jiní. Protože stále ještě je naše společnost nastavena tak, že výjimečnost jedince, spočívající v jeho charakterových vlastnostech nebývá pochopena, někdy doslova bývá brána jako potíž. Mnohdy si však neuvědomujeme, že i tento člověk je dokonalý přesně takový jaký je. Není třeba jej upravovat a vylepšovat. Není třeba mu vštěpovat, že takto by měl vypadat, nebo takto by se měl chovat.
Každý z nás se sem rodí jako výjimečná osobnost, která je doslova božská. A jelikož jsme každý jiný, je božskost každého z nás velmi pestrá. Vždyť i tento svět je plný barev, je pestrý a nádherný. Úplně stejně jako jsme my sami.
A tak probuďte v sobě svou skutečnou podstatu, svou přirozenost, která právě vás dělá tak výjimečnými, jak jen můžete být. Nahlédněte do svého nitra a doslova "vydolujte" ty vaše nádherné vlastnosti, se kterými jste ještě jako úplně malé děti tak přirozeně disponovali. Ony tam ve vás stále jsou, nikam nezmizely, jen jste je možná zakryli značným množstvím přikrývek, jen aby je už nikdo raději neviděl. Vím, že mnozí z vás kdysi utrpěli mnoho vnitřních zranění, za to, že jste projevili sami sebe. Avšak i tato zranění mohou být uzdravena. A budou uzdravena právě tím, že se sami přijmete takoví, jací jste. A to bezvýhradně a bezpodmínečně. Přijměte se ve své celistvosti se všemi svými chybami, se všemi svými nedostatky a se vším, co jste kdy považovali za vaše slabosti.
Ani si neuvědomujete, jak jste úžasní a výjimeční. A to skutečně jste. Buďte sami sebou, ne tím, kým ostatní chtějí, abyste byli.
Mějte se rádi, protože kdo jiný by vás měl milovat víc.
Jednou všichni poznáme, že všechna láska světa se skrývá právě v nás samých.
S láskou
Janka