Tvorba reality, reinkarnace, paralelní světy

Často na to zapomínáme, ale jsme to právě my sami, kdo jsme tvůrci svých realit. Vše, co kolem sebe vidíme, vše, co prožíváme jsme si vytvořili, ať už našimi prožitky, našim chtěním, našimi zkušenostmi a hlavně našimi představami spojenými s určitými emocemi.

Možná to zní trošku složitě, ale přesto je to tak jednoduché. To my, každý z nás, je tvůrcem své vlastní reality, ve které žije. To my sami jsme se rozhodli, kde ve vesmíru zakusíme svou další zkušenost, to my sami jsme se rozhodli, zdali budeme chtít neustále zažívat životy, v nichž budeme potkávat osoby nám blízké (a jen si někdy vyměníme třeba určité role a zkušenosti), či zda se odvážně vrhneme do neprobádaných světů a vydáme se objevovat nové a nepoznané.

Každý z nás na základě své svobodné vůle se rozhodl pro ten který život. Stejně tak každý z nás poté, jakmile život opustí, pohlédne na svůj prožitý život nejen skrze jednotlivé zážitky a poznání, ale především také skrze emoční prožitky nejen své, ale i všech, kterých se jeho život kdy dotkl. A  proto jsme to pouze a jen my sami, kdo je následně "konfrontován" se svým prožitým životem. Nikdo nás nehodnotí a neposuzuje, to děláme jen my sami. My sami jsme nakonec svými "soudci".  V okamžiku, kdy již nejsme "omezeni" závojem zapomnění a rozpomeneme si na všechny důvody, proč jsme do daného života šli a jaký měl pro nás význam, poznáme, že náš život byl jen náš, nebyl nikoho jiného. Co to znamená? Znamená to, že poznáme, že náš život byl skutečně náš, né naší rodiny, ne naší společnosti, ne našich přátel a dětí, to my všichni jsme měli už úplně vše dávno v sobě, měli jsme v sobě poznání o velkoleposti, o neomezenosti, o absolutnosti a neohraničenosti nás a našeho vědomí. V ten okamžik si také rozpomeneme, že nebyl proto nikdo, kdo nám kdy mohl pomoci si na toto vše opět rozpomenout, než my sami a chvíle, kdy jsme se rozhodli opět otevřít své vědomí. 

Jednou si všichni zvědomíme naši možnost vytvářet si život a svět takový, jaký chceme, a to s plným respektem ke svobodné vůli všech a všeho.

V ten okamžik si plně uvědomíme, že JEDINÝM OMEZENÍM VE TVORBĚ NAŠICH ŽIVOTŮ JE TO, CO SI UMÍME PŘEDSTAVIT (neumíme představit)!

TEDY TO, CO SI UMÍME PŘEDSTAVIT, ŽE TO LZE ! TEDY, ŽE JE TO VŮBEC MOŽNÉ.

Proto představivost malých dětí, které jsou ještě tak nádherně napojené na zdroj, je zcela úžasná a krásná. Ony ještě dokáží věřit a tvořit své reality, ve kterých skutečně žijí jejich výjimečné životy.

A napadlo vás někdy, jak by se asi vyvíjel váš život, kdybyste se v určitých významných životních křižovatkách rozhodli jinak? Tady už to bude chtít trošku větší otevřenost k těmto pohledům, přesto je zmíním. Existují kolem nás světy, kde se jen tak nedostaneme. Navštěvujeme je však třeba ve snech či jiných mimotělních zážitcích. Existuje nesčetné množství paralelních realit, ve kterých může naše duše zakoušet další a další poznání a to současně v okamžik, kdy žije třeba právě teď a tady v tomto těle. Možnost žít v jiných světech a paralelních realitách je taky proces rozšiřování vesmíru. Každé naše rozhodnutí či nerozhodnutí otevírá či zavírá určité možnosti a pokračování dané cesty. Naše realita je plastická, A jaký je význam toho, kdy duše zakouší žití i v jiných paralelních realitách? Především její urychlený růst či urychlené sbírání různých poznatků a zkušeností, zintenzivněné poznání možnosti tvoření všeho, co je jen možné a mnoho dalšího. Je toho mnoho. A je toho mnoho, co o naší existenci ještě nevíme nebo je nám skryto.

Přeji nám všem otevřenou mysl a rozpomenutí si na naši dětskou (božskou) fantazii a představivost:-).

S láskou 

Janka