Tělo je naše paměť

Stále se snažíte pochopit, proč vás určité nemoci, únavy a abnormální fyzické projevy na těle postihují? Mnoho lidí doslova bojuje se svými nemocemi, aniž by hledali jejich konkrétní příčinu.

Všichni v našich životech jdeme směry, které ale mnohdy můžou být z hlediska plánu naší duše "nevhodné/nesprávné". Co se pak stane, abychom znovu přišli na náš směr? Ano, přijdou nemoci, které nám mají o nás samotných něco říci.

Například zjistíte, že už nějakou dobu je vám nedobře, bolí vás v krku, tak co uděláte? Jdete k doktorovi. A co udělá doktor, který nehledá duchovní příčinu Vaší nemoci? Řekne Vám, že máte angínu. A co udělá dál? Předepíše Vám např. antibiotika, protože jedině tak se přece nemoci můžete zbavit, že. Opak je však opět pravdou. 

Každá nemoc, která nás postihne, nám má něco ukázat. Ukázat o sobě samém. Má nám ukázat, co děláme, aniž bychom byli v souladu sami s sebou. To, že ji potlačíme léky však přinese "zlepšení" jen dočasné. později se projeví v silnější a "násilnější" formě.

Uvedu tady jednoduchý příklad. Už pět týdnu v kuse kašlete a žádnými sirupy se svého kašle zbavit zkrátka nemůžete. Proč tomu tak je? Na místě je vždy a s každou příchozí nemocí nejprve se zeptat: "Co se nyní děje jinak? Co se děje jinak od doby, kdy tento kašel mám? A třeba si odpovíte - no, nemůžu moc pracovat. A tohle je odpověď na vaši otázku příčiny vaší nemoci. Nemůžete moc pracovat a proč? Protože jste zkrátka potřebovali přestat moc pracovat. Protože prostě vaše duše chtěla odpočinek, nechtěla se přepínat - a to přesto, že se vy sami snažíte svou duši neposlouchat a jen a jen dávat si cíle, kterých ještě chcete dosáhnout a které zkrátka potřebujete splnit a zvládnout. Vaše duše však třeba potřebovala odpočinek právě proto, aby jste zklidnili svou mysl a mohli tak vyslyšet volání vaší intuice, které vás vede třeba na úplně jinou cestu.

Stejně tak je to se závažnějšími nemocemi. Představte si takovou rakovinu. Rakovina je doslova otiskem naší minulosti. Minulosti toho, jak jsme sami sebe v určité životní etapě vnímali. To, že se rakovina projeví dnes, však neznamená, že její příčina vznikla dnes. Její příčina je mnohdy ukryta x a x let zpátky. Avšak protože jsme těch x let až do dnešní doby nic na sobě nezměnili, nezačali jsme se vnímat jinak a přistupovat k sobě jinak - projevila se. Projevila se proto, aby nám ukázala, že nyní už musíme skutečně začít řešit sami sebe, že teď už je skutečně nejvyšší čas. 

Vemte si, že zažijete určité události ve svém životě, kde pocítíte vinu - pocit viny. Může to být jakákoliv událost. Např., že jste nedokázali pomoci svému dítěti, nebo že jste nebyli s rodinou více doma, nebo, že jste nebyli k někomu spravedliví. Jakákoliv vina, kterou do sebe byť podvědomě uložíte, se otiskne do vašeho těla. Dřív či později se pak bude muset projevit. Vaše tělo ji projeví ve formě nemoci a to jen proto, abyste to konečně dokázali vidět - vidět, že něco, co ve svém životě děláte je špatně. 

Takže vaše tělo na pocit viny, táhnoucí se  minulostí zareaguje často ve formě rakoviny - u žen ve formě rakoviny prsu a u mužů ve formě rakoviny prostaty - jsou to naše ženské orgány a jsou to mužské orgány, které vyjadřují to, kým jsme. A co pak tito lidé spolu s touto nemocí třeba pochopí? Tedy, alespoň tehdy, budou-li chtít svou nemoc pochopit, uchopit ji a aktivně s ní pracovat tak, aby jim už nemusela ukazovat to, co ve svém životě nepochopili nebo nepřijali. Tak někteří lidé díky této nemoci začnou více myslet na sebe, na své zdraví, začnou více o sebe pečovat, začnou se mít více rádi - pocit viny se postupně začne vytrácet (ovšem tady skutečně hovořím jen o lidech, kteří ví, že jen oni jsou tvůrci jejich životů, že to není věc náhody nebo nějaké špatné karmy, která jim tuto nemoc způsobila, zároveň je to jen o lidech, kteří ví, že nikdo jiný jim nemůže pomoci, než jen oni sami pochopením sebe samých). V tom případě, když tito lidé jdou až do samotné podstaty toho všeho a hledají příčinu této své nemoci, můžou zjistit, že příčinou je jen a jen neodpuštění sobě samému. Neodpuštění si a tím pádem dávání si pocitu viny. Sama ze své zkušenosti můžu říci, že toto mnohdy může pramenit i z minulých životů. Když si v životě dáváte něco za vinu a spolu s tímto vnitřním stavem zemřete, pak váš další život bude protkaný neodpuštěním, které se potáhne na podvědomé úrovni. Pak je někdy nutné jít do hloubky a zjistit, proč se tady daný pocit viny objevil. K tomuto Vám můžu jen a jen doporučit například regresní terapii, která vám může hodně vysvětlit o tom, kým jste, proč jste takoví, jací jste a také vám řekne, co máte z minulých životů nezpracované a s čím je třeba pracovat (tady Vám můžu doporučit skvělého terapeuta Petra Kosíka, https://www.tvurcireality.cz/ ).

Pokud byste nejprve chtěli například zkusit zapracovat sami na sobě svépomocí - můžu vám opět doporučit knihu Clemense Kubyho - Mental Healing, která je skvělým průvodcem a návodem na to, jak pochopit své tělo, své nemoci a jak jít samootázkami až do kořenů jejich původu.

Naše tělo je naší pamětí - to jak vypadáme, to, jak se cítíme, to, jak jsme zdraví a vitální - to vše souvisí s tím, jak jsme se v minulosti vnímali a cítili.

Přeji nám všem, abychom dokázali rozpoznat příčiny všech našich nemocí a strastí, protože právě tyto nemoci a strasti jsou tu pro nás jako velké dary. Dary, které nám mají pomoci pochopit, že směr, kterým myslíme, že směr, kterým jdeme není pro nás ten správný. Jen díky nemocem, můžeme opět a znovu pochopit to, kým jsme, poznat sami sebe a hlavně sami sebe se vším všudy přijmout.

Take doporučení na závěr. Co nejjednodušího vám můžu dát jako doporučení? Pokud nějaká nemoc do vašich životů přijde - nejprve se ptejte otázkou: "CO JE NYNÍ JINAK?" co se zkrátka díky této nemoci děje nyní ve vašem životě jinak? A pak už jen vaše odpověď vám přinese cestu, kterou se máte ubírat.