Světlo v temnotách
Světlo v temnotách
Máš své dary, máš veliký potenciál a přesto to nevidíš. Přesto vnímáš sebe sama jako někoho zvláštního a zcela nezapadajícího do kolektivu tohoto světa. I toto je příběh mnoha lidí. Ještě stále pozoruji mnoho mladých lidí, kteří sem na tuto Zem přišli s tolika nádhernými dary, avšak sami se je obávají ukázat světu. Společensky je v nás neustále zakódováno hodnocení a posuzování. Obáváme se toho, jak nás přijmou ostatní, když budeme jiní. Je v nás podvědomý strach z nepřijetí. A tento strach má svůj původ v nepřijetí sebe sama.
Kdy však vzniká chvíle, kdy se přestaneme přijímat takoví, jací jsme? Tato chvíle vzniká právě v okamžiku, kdy nás okolí začne dávat do "škatulek" a podle společenských měřítek nás začne hodnotit a posuzovat. V ten okamžik mnoho již dětských duší spatří, že v tomto světě není žádoucí projevit svou skutečnou podstatu, své bytí.
A tak započne naše cesta nasazování si masek, s nimiž se tak ztotožníme, že následně v dospělosti ani nepoznáme, že je máme. Do své role se dostaneme tak dobře, že se ztotožníme s hercem, kterého jsme začali hrát.
V tomto světě existuje tolik nádherných světel, která doslova září, když mohou projevit svou skutečnou podstatu.. nebraňme jim být "jiní". Nebraňme jim ukázat nám jejich světlo.
Každý z nás je výjimečný a jedinečný. Každý z nás pochází ze stejného zdroje a je vytvořen z úžasné tvořivé a kreativní síly a moci boha. My všichni jimi jsme. My všichni jsme tím nejúžasnějším předobrazem nás samotných. My všichni jsme obsaženi v každém.
Jakmile jednou spatříme boha v nás, toho tvořitele v nás samých, nalezneme boha i ve všech okolo nás. Protože každý je ve svém jádru Zdrojem. Sktutečně každý člověk, každá věc, každý zloduch, každý odpad, to vše. To vše jsme my.
Pokud však sami u sebe milujeme naše dobré vlastnosti nebo alespoň ty, které my sami za dobré považujeme, věříme, že tím jsme. Často si říkáme, "já jsem dobrý, já jsem hodný, já jsem úžasný, já jsem láska". Pokud bychom však o sobě měli říct, že jsme "nenávist, že jsme odpor, že jsme temnota", začne se mnoho z nás ošívat. Mnoho bytostí začne právě k tomuto zmiňovat, že tím určitě ten či onen není. Pokud však nepochopíme, že jsme skutečně vším, a to absolutně vším, tedy že jsme zlem i dobrem, že jsme láskou i nenávistí, jsme tím dobrým i špatným, pak popíráme a nepřijímáme sami sebe a zdroj, kterým jsme. Jsme zdrojem všeho, je jen na nás, jak přistoupíme k tomu, kým jsme. Je na nás jak budeme kultivovat své vlastnosti. Je na nás, jak pohlédneme na své stíny.
Duch každého člověka jej vede k záměru a cílům, které si pro daný život vytyčil. Avšak duše žene člověka ke kultivaci charakteru, často doslova ke změně charakteru. Náš duch nás tlačí do situací, které jsme si dali za cíl v daném životě zvládnout. Naše duše nás tlačí do změny v nás. Do změny našeho vnímání, chování, našich reakcí, tlačí nás do změn v přístupu a v pohledu na určité záležitosti.
Lidé tohoto světa se právě probouzejí, procitají a dostávají se z nejhlubšího kómatu v historii vesmíru. Lidé tohoto světa procitají a začínají si uvědomovat, kým jsou. Začínají vidět, že jsou propojeni zcela se vším a to doslova.
Jednou každý z nás zažije okamžik, kdy byť třeba jen na setinu vteřiny prozře a uvidí, že vše, co se kolem něj odehrává stvořil. Že vše, co se kolem něj odehrává je jen projekce jeho vlastní mysli. Že vše, co se kolem něj odehrává je divadlo, které je hrané pro něj. Při tomto okamžiku může nastat chvíle, kdy člověk pocítí, že je úplně sám, neboť kolem něj není nikdo, kdo by byl někým jiným. Jakmile prožitek absolutna však vstoupí jednou do naší duše, náš duch se rozzáří a osvobodí.
V tom okamžiku si uvědomíme, kým doslova a do písmene jsme. Spatříme toho Boha v nás a ve všech okolo nás.
V tu chvíli přestaneme zcela chtít konat skutky, které mají někomu ublížit, neboť víme, že takto ubližujeme pouze a jen sami sobě. V tu chvíli přestaneme cítit oddělenost od okolního světa, od přírody, protože poznáme, že my jsme jí. Ona je námi. A pokud něco ničíme, ať už přírodu, ať už ostatní bytosti, jdeme doslova proti božskosti v nás. Tato naše energie směřována proti bohu v nás se tak stane sebedestruktivní. I dnes to můžeme vidět na mnoha nemocech lidí. Pokud lidé něco odmítají, nepřijímají či s něčím bojují, jejich energie se obrací vůči nim.
Přeji nám všem, ať jednou spatříme kým skutečně jsme, neboť to vše JSME MY.
S láskou
Jana Someiah