Světlo do žil

Je zima. Někdo má toto období rád víc, jiný méně. Je to doba chladu, mrazu, zimního spánku a odpočinku. Mnoho lidí si toto období také dokáže ale zpříjemnit. Těší se třeba na Vánoce, na sníh a na další možnosti s tímto obdobím spojené. 

Události poslední doby zase přitvrzují. Aby taky ne. Nacházíme se ve věku Vodnáře, ve kterém ještě nějakou delší dobu pobydeme. Stručně Vám povím, co věk Vodnáře vlastně je. Je to doba, kdy se zamýšlíme nad smyslem života, nad smyslem vztahů, nad souvislostmi proč se jednotlivé věci v našich životech dějí, zamýšlíme se nad souvislostmi jednotlivých jedinců, stejně jako na souvislostmi na úrovni států i celého lidstva. 

Je to doba, kdy máme možnost uvědomit si, jak duchovní rozměr života přesahuje materiální svět. Je to doba, kdy začínáme vidět konečně jiný smysl všeho, než jen smysl v materiálním světě. S nástupem věku Vodnáře (který však již přišel před nějakou dobou - rok 2020), dochází k duchovnímu sjednocení lidstva, tj. návrat k lidskosti a tvůrčí činnosti. Dochází k návratu k naší skutečné podstatě. K naší duchovnosti.

Jak jsme již mohli vidět v roce 2020, celý svět se zastavil. Zastavili jsme se my, jako jedinci a zastavila se celá naše planeta země. Díky koronaviru a spolu s ním spojeným omezením a restrikcím, jsme byli donuceni podívat se tváří v tvář tomu, čemu skutečně věnujeme svoji energii - našemu vnímání důležitosti materiálna a materiálního světa. Mohli jsme se tváří v tvář podívat do očí tomu, co podporujeme - konzum, honbu za ziskem, vnímání přírody, jako zdroje surovin a míst pro naše další možné materiální využití.

Tento věk, v němž teď žijeme nás má naučit jedno. Navrátit nás k sobě samým. K naší skutečné podstatě. Ne k dualitě v níž jsme dosud žili. Ne k dualitě, kdy vidíme dobro a zlo, bílou a černou, bohatství a chudobu, atd. Tato doba nás má navrátit k jednotě, k vnímání souvislostí a toho, proč se věci skutečně dějí a jaký mají význam. K vnímání duchovních zákonů, které jsou nepopiratelné. Ten kdo jednou pozná, jak duchovní zákony fungují, už nikdy nebude věřit na úplné náhody. Ten, kdo vnímá duchovní zákony, ví, že nic se neděje jen tak a dokonce pozná i proč se tyto věci dějí a jaký mají skutečný význam.

Tato doba nám skutečně přináší uvědomění. Uvědomění si toho, jak jsme dosud žili a na čem jsme byli závislí. Vidíme to tváří v tvář, neboť je nám to nyní odpíráno. Nemůžeme si jen tak cestovat po světě, nemůžeme jen tak navštěvovat místa, na která jsme byli zvyklí (restaurace, kina, divadla, sportoviště, atd.). Tato doba jen tak hled neskončí. Naše lidstvo je v procesu otevírání se duchovnímu poznání a především je na cestě návratu k sobě samému a své skutečné podstatě.

Jak můžete vidět, všechno zdražuje. Platy se nezvedají. Hodně lidí si říká, že doba je zlá a že bude ještě hůř. Ano, to co se teď děje nám má jen ukázat na čem všem jsme lpěli a co vše jsme brali jako samozřejmost a automatičnost. Přijdou chvíle, kdy si nebudeme jen tak moci dovolit to, co dřív. Navíc tyto chvíle se už dějí. Je jen na nás, jestli žijeme stále v materiálním světě a budeme tímto zničeni, nebo zda si skutečně uvědomíme cenu věcí, na nichž záleží. Nejde o materiální věci, jde o svobodu, lásku, vstřícnost, důvěru, pomoc, radost, pocit štěstí a nadšení. Jde o to, umět si vychutnat vše, co nám život přináší.

Zase uvedu svůj příklad. Už dávno nesleduji zprávy, nezajímají mě. Vše podstatné, co mám vědět se ke mě stejně vždy dostane. To, že se zase zavádí nějaké restrikce - no a co. Je mi to jedno. Nemusím chodit vysedávat do kaváren, užívat si kin, divadel a nákupů ve velkoobchodech. 

Co se týče materiálna, sama jsem před několika lety byla postavena tváří tvář před rozhodnutí zda zůstanu na místě, kde je o mne materiálně postaráno a vím, že toto nikdy nebude problém. Nebo půjdu za svým srdcem, tedy za svobodou, svobodou sebe sama, svého já, svobodou své duše a srdce, a to i přesto že netuším, jak se uživím? Já měla jasno. Odcházela jsem s tím, že je mi skutečně jedno kde půjdu a kde budu, hlavně, že nezůstanu na místě, kde to už nedávám. Byla jsem připravena žádat o pomoc i v sociálních službách pro matky s dětmi, a proto mám pro všechny tyto osoby velké pochopení. Chtěla jsem žít kdekoliv, hlavně, že už ale nebudu jako v kleci. Ano, žila jsem v kleci, ve zlaté kleci, kde jste jako pták, který nemůže létat. Pták který má sice křídla, ale nemůže je použít. Pták, který zapomněl na to, že je ptáčkem a že byl stvořen proto, aby létal, ne proto, aby na něj ostatní koukali a obdivovali ho. Řeknete si právnička. Jak ta může takovéto věci řešit. A věřte, že může. V této době bylo pro mě vše ostatní lepší než zůstat na místě, kde jsem byla. Tato doba mi změnila život. Zcela jsem pochopila, že materiálno vás nikdy nemůže udělat skutečně šťastnými. Že i když dostanete všechny dárky světa, žádný z nich Vám nikdy nevyplní vnitřní prázdnotu, která ve Vás vznikla tím, že jste přestali poslouchat svou duši a své srdce a namísto ní jste dali přednost svému egu, materiálnímu zabezpečení, pocitu, že takto zkrátka setrvat musíte, protože takto je to skutečně dobře.

Tak rozum nebo cit? Nakonec všichni přijdeme na to, že správná cesta je jen jedna, a to cesta citu. 

Tato doba nám jen ukazuje, jak celé naše lidstvo až příliš lpělo po celé věky na materiálnu. Lidé jsou v současné době zastrašování strachem, protože se všichni duchovně pozvedáme, postupně začínáme vnímat skutečné hodnoty, avšak nebylo by to jen tak, kdyby nás v duchovním rozvoji nechtěl někdo zastavit. A proto ten strach. Stále víc jsme tlačeni strachem k rozhodnutím, které bychom my sami ze své vlastní vůle nikdy neudělali. Ale naštěstí mnozí se už nedají. Už znají svoji hodnotu a ví, že se zastrašovat nedají. Mnozí už našli své srdce, které poslouchají a jdou podle něj, jako podle nejpřesnějšího kompasu světa.

A proto Vám, kteří posloucháte sami sebe, hlas své duše, svého srdce, moc děkuji. Děkuji Vám za to, že se již nedáte zastrašovat tlaky okolí. Děkuji Vám za to, že je Vám zcela jedno, jaké omezení se zase zavedou, neboť vy už víte, že vaši vnitřní svobodu Vám nikdy nikdo vzít nemůže. Děkuji.