Strach ze smrti

Strach ze smrti

Strach, o kterém se moc nemluví. 

Strach, který si raději nechceme často ani připustit. 

Strach ze smrti. Co je třeba ale mít nejdřív na paměti? Je to skutečně pouze a jen Strach. Samotný strach je ,,pouhá" myšlenková forma, jejíž intenzita vnímání se promítá do našich životů.

Už jako hodně malá jsem večer co večer uléhala do postele s tím, že jsem nevěděla, co se mnou bude, až zemřu. Představa ničeho, prázdna, nekonečného času a v něm absolutního nic mi nedala spát.

Strach ze smrti dokáže mnoho lidí doslova paralyzovat. Někdo se obává ztráty osoby velmi ale velmi blízké, někdo má strach ze své vlastní smrti a skončení své vlastní existence. Ať tak či onak, samotná smrt je pouze předěl, je to bod, kdy vstupujeme do jiných sfér. 

Nikdo z nás nikdy nezanikne, to, co umírá, je ,,pouze" naše fyzické tělo. Tělo, které je naší schránkou, naším domovem, ve kterém jsme po určitý čas přebývali. Je to jako, když se odstěhujeme do jiného bydliště, do jiného domu či bytu. Stejně tak my, naše duše po smrti fyzického těla změní ,,vozítko", ve kterém se mohla v daném životě ,,pohybovat". Pokud dále bude chtít, opět se inkarnuje do schránky v určité fyzické podobě. Smrt není nic jiného než přechod, přechod z jednoho stavu bytí do druhého. 

Smrtí nic nekončí, naopak. Začíná jí cesta vědomí. Uvědomění si lekcí, které jsme ve fyzickém životě museli zažít a prožít a proč, z jakého důvodu. 

Naopak cestu duše do fyzické hmotné reality lze často považovat za ,,smrt". Smrt, kdy vstupujeme do prostředí, ve kterém jeho obyvatelé zapomněli na lásku, zapomněli na to, že to, co činí druhému je na energetické úrovni zasahuje stejně tak, jako by to činili sami sobě. 

Je to velmi odvážná cesta, rozhodnout se pro život ve fyzické realitě. Už z důvodu toho, že jsme ochotni vstoupit do úrovně bytí, kde se jeho obyvatelé řídí převážně svým egem, strachy, obavami a z toho důvodu postavili systémy, mající jim ,,zdánlivě" vytvořit pocit bezpečí. 

Je to místo, kde se vytvořil systém přerozdělování podle toho, kdo co má, tedy podle toho, kolik toho kdo vlastní, je to systém, kde se otrávila příroda, plodiny a potraviny, jen z toho důvodu, aby opět vznikl v určitém směru zisk - ať už ve finanční oblasti, ve zdravotnictví, ekonomice atd. Je to místo, kde jsme se oddělili tak moc od svého vnitřního cítění a srdce, že vědomě ubližujeme nejen ostatním, ale i nám samotným.

A teď si představte, že se duše dobrovolně rozhodne se do tohoto světa narodit. 

Chce to obrovskou odvahu, někdy je to pro duši doslova nebezpečné, protože hrozí, že ji na mnoho inkarnací systém na této planetě vládnoucí doslova ubije. 

Přesto si představte, jakou každý z nás musel mít odvahu, když se rozhodl to risknout. 

Udělat ten krok a narodit se do fyzického světa, ovládaného stále ještě egem, rozumem, materiálními zájmy; do světa, kde se jedinci dobrovolně odlišují od druhého a poměřují se, kdo je víc, kdo je lepší, kdo vlastní víc, kdo má jakou barvu pleti, kdo je jakého vyznání, atd. 

Když se na toto podíváme z velkého nadhledu, je to doslova místo, které by se dalo nazvat místem ,,útrpným". 

A přesto jsme tady, protože v naší duši je a vždy byla naděje, že je možné vytvořit hmotný svět plný lásky, porozumění, spolupráce, radosti a nadšení ze života a jeho darů. 

V každém z nás byl kus odvahy, když jsme sem přišli. 

Věřte, že jste velmi odvážné duše, když jste tady. Ne všechny bytosti vesmíru měly tu odvahu se sem inkarnovat.

Věřte že jste výjimeční a úžasní přesně takoví jací jste, protože prostě jste! 

Není třeba se vůbec obávat smrti. Je to pouze náš návrat ,,domů". 

Avšak pro chvíli, kdy jsme se rozhodli sem přijít, si to tady užijme, poznejme radost a skutečnou lásku.

S láskou 

Janka