Síla přítomného okamžiku

Zítra jsem měla mít přednášku na téma "Síla přítomného okamžiku". Pro náhlou nemoc člena mé rodiny se tato přednáška zrušila. Jsem velmi ráda za zájem, který o tato má povídání jsou. A tak mě tyto situace nutí se posouvat dál a dál. Takže i přes veškerá omezení, která se v současné době opět zavádějí, vždy se najde cesta, kterou můžeme jít. Když se Vám jedny dveře zavřou, hledejte jiné. A objevíte je. Mě třeba tato situace nutí hledat další možné způsoby komunikace s Vámi a tak v blízké době vzniknou videa s povídáními na určitá témata. Každý může dělat co chce, jen je třeba se nevzdat a nezanechat svých snů hned poté, co vám něco nebo někdo překazí Vaše plány.

A o tom to je. Přesně o tom je náš život. Život je tu od toho, abychom jej žili, žili právě teď a v tuto chvíli. To ostatní pramení jen z našich strachů a obav. To, že se něčeho bojíme je jen dokladem toho, že nežijeme teď a tady, ale žijeme v budoucnosti. Díváme se dopředu k tomu, jaké by věci mohly nebo měly být, jaké bychom je chtěli, jaké by byly nejvhodnější podmínky, aby se staly. Zkrátka hledíme na to, jak chceme věci mít, ale úplně zapomínáme žít teď. Život nám tak propluje mezi prsty, ani nevíme jak. Navíc žijeme strachy. Poradím Vám, jak nad svými strachy vyhrát. V okamžik, kdy se zase začnete bát, přesuňte se zpátky do přítomné chvíle. Všimněte si toho, kde teď jste, co teď děláte (já třeba právě teď píšu do počítače) a zaměřte se na to. Vnímejte to všemi svými smysly a nedovolte myšlenkám utéct zase k něčemu jinému.

Já sama se neustále učím žít tady a teď. Díky změně oboru, kterou jsem v nedávné minulosti učinila, objevuji každý den nové věci, nové postupy a neustále se za chodu něco nového učím. Stejně tak teď. Mým úkolem bylo připravit určité akce a hlavně je nějak povedeně uskutečnit. Dobře, úkol který byl pro mě zprvu velkou výzvou a taky strachem (neboť jsem takovouto věc nikdy nedělala) se postupně začal stávat mým nadšením a zároveň formou, v níž můžu využít některých svých zájmů, případně kreativity. A v okamžiku, kdy jsem se dostala do klidu v domnění z toho, že vše je připraveno a vše podstatné je snad zajištěno přišel okamžik, kdy vlastně nic z toho nebude. Ano, vládní opatření se dotýkají nás všech. Je však jen na nás, jestli se jimi necháme zastavit, jestli svou svobodu odevzdáme do rukou vládních představitelů nebo zda zůstaneme sami sobě věrní a svobodní. Vždy je možnost. I kdyby nás někdo tlakem nutil kdo ví k čemu, vždy se můžeme rozhodnout zachovat sami sobě věrnost. Problémem mnoha lidí je to, že chtějí raději klid a pokoj a setrvat ve starých známých kolejích. Pak jdou zkrátka s davem a poslechnou kohokoliv, kdo jim říká cokoliv. Někdy si myslím, že kdyby nám vláda řekla, ať skočíme z okna, protože jedině tak porazíme covid, najde se spousta lidí, kteří své mozky dobrovolně vypnou a budou dělat to, co jim někdo další řekne. Protože ten někdo další ví přece nejlíp, co je pro nás dobré, že....

Tohle byla trošku odbočka, avšak potřebná.

Víte jak přežít v této době a jejím chaosu? Jedině tak, že se soustředíme na život, ne na strach ze smrti, z nemoci a z omezení!!!

Tím, že začneme počítat s budoucností, že ji začneme určitým způsobem vidět a připravovat se na ni, tak tím v ní i žijeme. Ale narodili jsme se proto, abychom žili teď a tady, nikoliv zítra, za týden nebo za rok. Když budeme uvažovat, co bude za rok či 10 let, zbytečně dáváme energii do něčeho, co nemusí nastat a úplně si tak zapomeneme vychutnat okamžik teď a tady. Je to skutečná realita. Zapomínáme, že zítra tady být nemusíme. Může nás klidně srazit autobus a k čemu byly všechny naše plány a všechny naše strachy? Proč jsme se tak báli namísto toho, abychom žili.

Opět uvedu příklad na dětech. Vemte si ty nejmenší děti. Děti cca okolo 3 let neví ještě stále, co to znamená "za týden, za měsíc, za rok atd". tyto děti žijí teď a tady, nezajímá je, co bude zítra. Zítra ráno se zase probudí a zase budou vymýšlet nové hry, nové lumpárny a nové aktivity. Děti neplánují. Děti zkrátka žijí.

Stejně tak se děti nebojí. Jsou otevřené úplně všemu. Strachy do nich jako první začneme vkládat my, kteří jim říkáme, co můžou a co nemůžou dělat. Děti nejsou omezené zkušenostmi a rozumovými omezeními. 

Neřešme tak to, co bude, stejně se to 10x změní. 

Zase uvedu svůj příklad. Řešila jsem, svou zítřejší přednášku. A náhlou změnou okolností prostě nebude. Nebudu teď toho litovat a říkat si, jak je to strašné a že se opět a zase na mé cestě objevila překážka. Tato doba nás tlačí do skvělých věcí. Do věcí, kdy objevíme sami sebe, svůj potenciál, svoji odvahu a sílu. Takže jakmile se Vám vaše budoucí plány zhatí, berte to tak, že je to pro vás jedině dobře. Mě to třeba donutilo podívat se na další možnosti, jak se s Vámi můžu spojit i bez fyzického kontaktu. Veškerá budoucnost, která se nám pak rozpadá se rozpadá z několika důvodů. Za prvé proto, abychom se naučili nežít budoucností a hlavně nežít očekáváními a za druhé - třeba právě proto, abychom našli i jiné dveře, které mohou být ještě mnohem lepší, významnější.