Přítomný okamžik takový, jaký jsme ho dosud nezažili

Není tomu dávno, zdál se mi sen. Na tom, že se nám zdají sny není nic extra výjimečného. Výjimečné však může být to, jak na nás vnitřně zapůsobí. Poslední dobou se naše těla, naše duše hodně čistí. U někoho formou nemocí, u jiného depresí a pocity zmaru, u dalšího hodně silnými sny. A všechny tyto věci na nás zanechají silný zápis, který nás posouvá zase dál.

Zdál se mi sen, hodně živý a hodně silný sen. Sen takový, že když se z něho probudíte, zcela přehodnotíte všechno, čemu jste do té doby přikládali důležitost. Tento sen ve mě hodně silně vyvolal nutnost jít ještě hlouběji do přítomního okamžiku a nemyslet na budoucnost. Proč? Protože budoucnost si utváříme právě přítomným okamžikem. Avšak nežijeme-li tady a teď a neustále vyhlížíme v očekávání nebo ve strachu budoucnost, pak i ona budoucnost pro nás bude plna strachu nebo očekávání. 

Jde o to, abychom si začali právě teď a v tuto chvíli vychutnávat vše, co v našich životech máme. Jde o to, abychom právě teď v tuto chvíli začali dělat vše, co dělat chceme. Jde o to, abychom právě teď v tuto chvíli začali komunikovat s lidmi, s nimiž si chceme něco povědět.  Ne zítra, ne pozítří, ne v době, kdy na to budou lepší podmínky, ne v době, kdy budeme mít lepší prostředky, ne v době kdy tady už dávno nemusíme být.

Málo z nás si stále uvědomuje pomíjivost života. Málo z nás vidí, že dnes tady jsou, ale zítra tady nemusí být oni ani jejich blízcí. Málo kdo z nás zkrátka doopravdy ŽIJE. Když někoho postihne těžká nemoc, hodně často až v tu chvíli si začne vážit každé minuty, kterou je tady na světě. Začne vnímat vše okolo sebe, a začne skutečně žít.

Mě můj sen doslova probudil. Probudil v tom slova smyslu, že jsem si hned uvědomila, že jsem strašně ráda za všechno co mám, za všechno, čím jsem prošla, protože jen díky tomu jsem tady nyní taková, jaká jsem. Jen díky tomu mám kolem sebe lidi, které mám, jen díky tomu právě teď jsem.

Sen v němž se setkáte s duchovním poznáním smrti možná zažil někdo z vás. Avšak zážitek je to tak silný, že si zcela uvědomíte, jak úžasné je to, co právě teď zažíváte. Jak úžasné je to, že jsme na tomto světě pro zažití poznání, pro zažití radosti, štěstí a lásky. Vše kolem nás se děje pro nás. A to ne proto, aby nás to dostalo na kolena a zbořilo naše vize, představy, postoje a hodnoty. Vše se nám děje hlavně proto, abychom si konečně uvědomili kým jsme, proč tu jsme a abychom se z toho dokázali i radovat. Dnes tu jsi ty, dnes tu jsem já, dnes tu jsou naše děti, dnes tu jsou naši blízcí. Každý tento jeden z nás tu zítra jako lusknutím prstu být nemusí. A proto žijme své životy a užívejme si je. Zapomeňme na chvíli na to, snažit se mít neustále vše pod kontrolou, vše v pořádku a vše tak, jak si myslíme, že je správně. Zkrátka žijme. Udělejme to, co udělat chceme, aniž bychom jednou pohlíželi do budoucnosti na to, jaké to bude mít následky, důsledky a co to způsobí. Mnohem lepší je život žít a milovat než život přežívat a čekat, že někdy někdo udělá něco, co náš život změní k lepšímu. Nečekejme! Konejme!

Přeji vám a nám všem, abychom si život vychutnávali ve všech jeho barvách právě tady a teď a to tak, jako bychom tu už zítra neměli být.