Pocity, emoce a stres

To jak cítíme, má velmi velý odraz na to, jak myslíme. Aniž bychom si to plně uvědomovali tak veškeré naše pocity, které v sobě máme ovlivňují a charakterizují naše myšlenky. To, že myšlenka utváří naši realitu jsme si pověděli již mnohokrát, avšak jak je utvářen náboj myšlenky? Přece našimi Pocity. Myšlenka je sama o sobě neutrální, avšak naše pocity ji dodávají "náboj" který s sebou nese. Jsou to pocity strachu, které se pak na obsahu naší myšlenky projevují, jsou to ale také pocity hněvu, vzteku, depresí, smutku, žalu, stejně jako pocity radosti, pocitu štěstí, naplnění, úspěchu, krásy, a lásky. To pocity, které v sobě máme utvářejí polaritu našich myšlenek. 

A jaké pocity v sobě máme? Jsou to pocity, které jsme do sebe uložili díky událostem, které se nám v životě staly, které nás ovlivnily, které na nás měly silný vliv. Jsou to pocity v nás hluboko uložené. A jak tedy změníme svou realitu, když už víme, že naše realita je utvářena našimi myšlenkami a myšlenky jsou utvářeny pocity a pocity jsou utvářeny našimi zkušenostmi? Může se to jevit jako začarovaný kruh, ze kterého není lehké vystoupit. Avšak jdeme-li tedy do hloubky a víme, že chceme zjistit příčinu našich pocitů proto, abychom mohli změnit své myšlenky a tím i realitu, která nás obklopuje, zkusme si zvědomit situaci, díky níž jsme začali mít např. v té které věci strach - něco se nám stalo? něco nás bolelo? něco nás zasáhlo? nebo nám někdo říkal, že bychom měli být opatrní, aby se nám něco nestalo? nebo nám někdo říkal, že bychom měli poslouchat ostatní, protože ti to ví nejlíp? Ať tak, či onak, můžeme tyto své zakořeněné pocity změnit. Změnit je můžeme tím, že je přijmeme, pochopíme a změníme. Nejprve pochopíme, že jsme je měli z nějakého důvodu, avšak tento důvod nebyl prostoupen láskou, tedy tím, že bychom věděli, že tady na světě není nic, co nás má zranit, není tady nikdo a nic, co nám má ublížit, není tady zcela nic zlého, co nám říká, že bychom se toho měli bát. Tady na tomto světě je vše vytvořeno láskou. Jen "pokřivené vnímání našich prapraprapředků, našich předků, a rodičů, kteří neměli oči otevřené natolik, aby viděli, že vše je vytvořeno láskou, takže není zcela důvod se něčeho bát, nám vtiskl do naší emocionální stránky stejný program. Tento program se tak táhne generacemi i celým lidstvem na této planetě. Kdyby všichni lidé poznali, že jsou oni sami láskou, že jsou to božské bytosti, které tady nejsou proto, aby trpěly, aby se stresovaly a aby měly život jako "očistec", pak by svět vypadal zcela jinak. To jen prvotní pocit, toho, že ne vše je láskou, dal přímou linii k ostatním obdobným pocitům táhnoucím se po celou historii našeho lidstva.

A jak tedy změnit své pocity - pocity strachu, a všeho negativního? Jedině tak, ž najdete kořeny těchto pocitů. A jak je hledat? Ptejte se vždy otázkami proč a dojdete ke kořenům. např. Proč se cítím smutná? Protože se mi stalo to a to. Proč mě trápí, co se mi stalo?..Protože jsem doufala, že to dopadne jinak. Proč jsem doufala, že to dopadne jinak? Protože tak bych byla šťastná. A přoč bych byla až takto šťastná? Protože by bylo štěstí mít někoho, kdo se o mě postará. A proč by bylo štěstí mít někoho kdo se o mě postará? Protože bych na to všechno nemusela být sama. A proč mi vadí, že jsem na to všechno sama? Protože je někdy náročné to všechno sama zvládnout. A proč je náročné to sama zvládnout? Protože je toho na mě hodně. A proč je toho na mě hodně? Protože mám pocit toho, že je tady hodně věcí, které je třeba udělat. A proč mám pocit, že je tady hodně věcí důležitých k udělání? Protože bych se o to všechno měla přece postarat. A tady už se dostáváme k prapůvodu tohoto pocitu. Pocit toho, že bych to všechno měla zvládnout a co všechno bych sama měla zvládnout byl do mě vštěpen - ať už výchovou nebo událostmi, které se mi staly. Je třeba změnit tento pocit a naformulovat ho tak, že si řeknu - "vím, že všechno zvládnout sama nemusím - něco klidně počká, s něčím požádám někoho o pomoc a vše tak půjde snadněji. Uleví se mi a nebudu mít tolik toho naloženo. Tímto si hned přetvoříte pocit na to, že nejste na všechno sama a nemusíte všechno sama zvládnout hned - uleví se vaše sevření, vaše mysl se rozvolní a budete produkovat myšlenky dostatečnosti, tedy toho, že jste schopna zvládnout všechno sama, protože víte, že si s tím poradíte - třeba si práci rozložíte nebo někoho požádáte o pomoc. A touto změnou tohoto pocitu a tím pádem i myšlenky, k sobě začnete přitahovat překvapivě osoby, které vám budou chtít pomoci, aniž byste to už ale chtěli. Zdá se vám to jako třeba zajímavé "čarování"? :-)....ano, i takto se to dá nazvat. Naši realitu si vytváříme jen my sami tím, jak myslíme, a to, jak myslíme pramení z toho, co cítíme. Změňme to, co cítíme a změníme i naší realitu.