Plameňáci

Plameňáci....můj název pro dvouplamenné vztahy. Někdo už o nich možná slyšel, jiný netuší vůbec o co jde a další postupně zjišťuje, že možná existují. V prvé řadě je nutné vysvětlení, že to, co si mnozí představují pod dvouplamenným vztahem není vůbec tak, jak se může zdát. Nejedná se zprvu hned o úžasný, dokonalý, nap|ňující a lehký vztah. Když už svůj dvojplamen potkáte, častokrát ani nepoznáte, že je to on. Mezi osobami tady není prvotní velká fyzická přitažlivost, která Vás k dané osobě připoutá, tak jako u partnerů duše. 

Prvotní setkání se svým dvojplamenem vás však naťukne. Někde vevnitř se Vám začne zdát ta osoba strašně známá. To, co říká, vám přijde tak známé. Aby ne, jste jedna duše, jen o tom mnohdy ještě nevíte. Postupně se začnete poznávat a s tímto poznáváním přijde i velká přitažlivost. K silné fyzické přitažlivosti se právě dostaneme přes prvotní přitažlivost duševní. A tak se začnou tyto osoby postupně poznávat. Častokrát je to tak, že jedna z osob je už "probuzená". Myslím tím duševně probuzena. A druhá nikoliv. Jedna osoba ví, co se to děje. Ví, proč je to tak silné a tak jiné, něž jakýkoliv jiný vztah, který mohla dosud zažít. Druhá osoba, "neprobuzená", to často nechápe. Mnohdy je intenzita tak silná, že ji "neprobuzená" osoba nesnese a nevydrží, protože nedokáže pochopit, co se to děje. Začnou se jí otevírat všechny skryté emoční rány, které si za život v sobě hluboko uložila. Začne se ji totiž pomalu uzdravovat srdce. A to není nebolestivý proces. Vše, co má v sobě ukryté před světem, její dvojplamen začne vytahovat napovrch. Vše, co bylo v podvědomí, se začíná znovu dostávat do vědomé části. Oba dvojplameny si navzájem ukazují své přednosti, které ještě zmnohonásobí, stejně jako právě dokážou na světlo dostat nedostatky, které je třeba vyléčit. 

Oba tito lidé si během života projdou "temnou nocí duše", která je duchovně probudí. Ta většinou přichází při oddělení dvojplamenů, při jejich rozchodu. Teprve pak si "neprobuzení" uvědomí, že to, co žijí se nedá energeticky srovnat s tím, co zažili. Nějak si uvědomí, že už nikdy nemůžou zažít něco alespoň podobného, tak silného a intenzivního. Taky jak by mohli. Ve spojení dvouplamenů se jedná o jednu duši, která je ve dvou tělech. Proto láska, kterou zažil právě při tomto spojení byla jedinou skutečnou láskou k sobě samému. Nikdo nás nemůže milovat víc, než my sami. Tak to zkrátka je. A tohle poznáme při spojení s dvojplamenem. A tato transformace, "temná noc duše", nás začne probouzet. Ovšem je to těžká doba, náročná, depresivní, doba, kdy bychom se nejraději někam zašili a nekomunikovali s nikým. Je to doba, kdy se léčí naše srdce, a to je to nejtěžší léčení ze všech.

V dnešní době se stále zrychluje doba, kdy je nutné projít oddělením dvouplamenů k tomu, aby se mohli oba probudit a znovu tak pokračovat ve své cestě. Dvojplamenné vztahy totiž nejsou jen náhodným spojením. Mají svůj úkol. Úkolem je probouzet ostatní lidi, energeticky je pozvedávat a ukazovat jim zcela jiný směr, než na který byli zvyklí. Jejich úkolem je spolutvořit a tím vytvářet nové. Dvouplamenné vztahy nejsou jako jakékoliv jiné vztahy. Liší se. Je v nich svoboda, bezpodmínečná láska (žádné já tě budu milovat, když se budeš chovat tak a tak nebo když budeš dělat tohle a tohle), je tady pochopení pro vše. Není lehké v sobě toto objevit. Proces je velmi náročný. Ne každý toto silné a intenzivní spojení vydrží. Ne každý se dokáže vzdát svého ega, které hraje dominantní roli. Ne každý proto dokáže v tomto dvouplamenném vztahu setrvat. Výběr mezi rozumem a citem tak může být velmi namáhavý. Avšak život nás stejně vždycky zavede tam, kde máme být. A nakonec stejně všichni pochopíme, že rozum, kterým jsme se po celý život řídili, tu byl jen od toho, aby nás ochránil od bolesti našeho zlomeného a nevyléčeného srdce. A teprve až poznáme, že je zcela bezpečné milovat a nebát se, pak může rozum a ego ustoupit stranou a my se můžeme řídit pouze tím, co cítíme....našim vyléčeným srdcem.