Nový život, který právě všichni utváříme

Blíží se konec roku, vše se ještě vyrovnává. Včera byl první advent. Adventní doba je z hlediska duchovního poslední částí roku, kdy se čistíme. Čistíme se hodně. A to proto, abychom mohli vstoupit do nového. Nový rok 2022 s sebou přinese také nové vibrace, nové energie, nové události. Je proto třeba se na toto období připravit. Mnoho z nás může zažívat buď těžké chvíle, kdy je na ně kladena tíha vše nezbytné nějakým způsobem vyřešit, jiní jsou zkoušeni, zda si skutečně stojí za rozhodnutími, které v průběhu roku učinili a ti další, kteří své úkoly poctivě zpracovali v průběhu roku, se mohou těšit na dobu poklidu a odměn. Těchto lidí však nebývá mnoho, ale nikdy neztrácejme naději:-). Vždy můžeme všechny naše úkoly (duchovní lekce) úspěšně zvládnout. Nemusí to být sice procházka rajskou zahradou, ale o to větší odměna může po jejich zvládnutí přijít.

Žijeme ve velmi silné době. Žijeme v době, kdy jsou veškeré staré struktury bořeny a ty nové ještě ne zcela vznikly. Mnoho lidí se obává. Jsou ovládáni strachem. Ale to jen z nevědomosti, za níž vlastně ani nemůžou. Přestože se nám tato doba zdá náročná a lidé jsou hnáni proti sobě, najdeme už mnoho osob, které si prošly transformací (temnou nocí duše) a otevřely se novému životu. Novému poznání. Mnoho lidí začíná chápat, že tady na tomto světě nejsme jen tak pro nic za nic. Mnoho lidí už dokáže pochopit, že vše, co se v našich životech odehrává má nějaký vyšší smysl. Mnozí z nás už znají sílu myšlenky a proces, jak si jednoduše můžeme myšlenkou vytvořit realitu, v níž žijeme. Proto je velmi důležité hlídat si své myšlenky. Ty negativní se stejně jako pozitivní následně zhmotňují v našich životech. Myslíme-li na to, že určitou věc nemůžeme zvládnout nebo že nějaká situace v našem životě se stane bojem, skutečně tomu tak bude. 

Teď víc než kdykoliv jindy můžeme vidět jak vše, co se v našich životech odehrává má svůj smysl. Tato doba je pro nás převodem. Převodem z materiálního světa ke světu duchovnímu. V této době se učíme, jak si vážit skutečných hodnot. Hodně lidí, kteří se však ještě pod rouškou svého ega drží silně materiálního světa, bude mít lekce náročnější, těžší a bolestivější. Tito lidé, kteří dosud vnímají jako správné racionální hodnoty - tj. být materiálně zabezpečen - mít dům, byt, majetek, auto, množství financí, atd. Tito lidé v současné době hodně silně pocítí, že hodnoty, které vyznávali, jim začínají dávat stále menší a menší smysl.

Náš svět se z materiálna postupně dostává k duchovnímu. Tento proces bude trvat ještě spoustu let, avšak je nezastavitelný.

A co je v tomto období tak těžké? Je skutečně těžké nakonec vidět, že na veškeré změny ve vašem životě jste skutečně sami. Nikdo vám nepomůže, protože tento krok musíte učinit jen a jen pouze vy. Musí se jednat o vaše rozhodnutí, nikdo jiný za vás vaše životní rozhodnutí neudělá. Tak to zkrátka je. V mém životě mi bylo hodně dlouhou dobu líto, že všechny náročné kroky co činím, činím pouze sama, bez podpory a pomoci. Teď však chápu, že to bylo nezbytné, protože jedině tak můžeme nakonec začít všichni věřit sami sobě a zcela se na sebe spolehnout. Mnoho lidí se podceňuje a těmito událostmi, které do jejich života přichází jsou nuceni postavit se sami sobě čelem a zkrátka poradit si sami. Takto to už zkrátka je. Avšak seberete-li velkou odvahu a postavíte se sami za sebe, sami za svou duši a srdce a uděláte první krok, věřte mi, že k následujícím krokům Vám bude vždy dopomáháno. Je to skutečně tak.

Opět vám popíšu svůj příklad, kdy se můj způsob uvažování zcela změnil od materiálního k duchovnímu. Žila jsem ve velkoměstě, měla práci, kterou jsem vždy chtěla dělat. Měla jsem přítele, který vydělával velkou spoustu peněz a spolu jsme žili v jeho velkém a krásném novém bytě. Peníze nebyly nikdy problém. Kdybych si vzpomněla na kdo ví co, nejspíš bych to mohla mít. Žila jsem na místě....na místě, které bych nazvala čistě materiálnem. Materiální svět mne obklopoval. Postupně jsem začala poznávat, že mi to nestačí. Že mi to vůbec nestačí. Ba co naopak, zjistila jsem, že mě tyto materiální věci nikdy nemůžou učinit šťastnou. Začala jsem poznávat, že veškeré skutečné hodnoty, hodnoty duše, vlastně vůbec nejsou součástí mého života. Součástí mého života nebyla láska, nebyla podpora, nebyla důvěra, náklonost a už vůbec cit. Součástí mého života byl byt, auto, práce, a něco jako pokus o rodinu. Chtěla jsem vždy, aby všechno bylo tak jak má. Chtěla jsem fungující rodinu, protože tak je to přece správně. A čím víc jsem se o to snažila, tím to bylo marnější a marnější. Byla jsem v bodě, v němž jsem nevěděla, jak dál. A navíc jsem v tomto bodě byla zcela sama. Avšak když už jsem sebrala veškerou svou odvahu a krok do neznáma učinila, vše ještě pokračovalo dál. Od přítele jsem se rozhodla odejít. Odejít proto, protože jsem byla vnitřně strašně nešťastná. Žádná materiální věc mi nedokázala zaplnit díru ve mě samotné. Udělala jsem velký krok a odešla od něj. To, že bych od někoho však slyšela - jo, děláš dobře....to skutečně nehrozilo. Mnoho lidí se mě ptalo, jestli jsem si jistá tím, co dělám a jestli koukám na dceru, které tak rozbíjím rodinu. Další lidé si o mě říkali, že jsem nevděčná, že si nevážím toho, co mám a co bych vlastně měla chtít víc? Vždyť mě přítel nebije, nebere drogy, je schopen nás zabezpečit, tak co mi vlastně nevyhovuje? Hodně lidí mi dalo pocítit silně své názory. Byla to doba, kdy už mi ale bylo všechno jedno. Byly mi už zcela jedno názory ostatních neboť já udělala pro sebe ten nejlepší možný krok v mém životě. A lidé, kteří mi o vztahu tak krásně radili, můj život nežili. Nebylo jim tedy do toho vůbec nic. Pochopila jsem, že svůj život žiju sama za sebe, nikdo jiný mi nemůže udělat osnovu toho, jak má můj život vypadat. Ještě dnes nacházím lidi, kteří říkají, že jsem rozbila rodinu a že jsem nemyslela na dceru. A víte, co takovým lidem můžu akorát povědět. Právě, že jsem na dceru myslela. Myslela jsem na ni zcela. A vím, že bych nikdy nechtěla, aby vyrůstala v rodině takové, jako jsem tvořila já s přítelem. Nikdy bych nechtěla, aby si myslela, že takto má skutečný vztah vypadat. Že takto se má žít. Ráda bych, aby dcera poznala, že vztah není jen o bydlení v jedné domácnosti, ale že vztah je o lásce, podpoře, naslouchání, vyslechnutí a o sdílení. Že vztah je zcela o něčem jiném než o tom, kam vyrazíme na dovolenou a co si nového koupíme. Své dceři rozhodně nechci dávat příklad, že v rodině musí zůstávat jen proto, protože takto kdysi tradice řekly, že je to správně. Chci, aby i ona měla možnost se pro své štěstí rozhodnout a aby se také nikdy nemusela tak strašně bát jako já tehdy... bát tato rozhodnutí za vyslyšením svého srdce, učinit. Budu nesmírně šťastná, když má dcera jednou pozná skutečné hodnoty, na nichž záleží. Ne jen nějaké přetvářky, které si hrají na to, co je správné a co ne. Každý máme v životě právo na vlastní štěstí a je nezbytné, aby to věděly i naše děti. Aby naše děti nemusely čelit životním zkouškám ještě náročnějším, a to jen proto, protože my sami jsme je nezvládli. Ano, je to tak, děti přebírají rodinnou karmu. Proto s čímkoliv těžkým se potýkáte, tak pokud to nevyřešíte ve svém životě vy, vaše děti budou muset za vás. Avšak jejich lekce budou ještě tvrdší, neboť budou muset očistit i karmu předešlých generací.

Proto si prosím uvědomme, jestli chceme, aby naše děti skutečně prožívaly to, co teď prožíváme my. Ty těžkosti, pocity zmaru a někdy i pocity, že život je jen o utrpení a že vlastně nemá žádný smysl. Skutečně chceme toto pro své děti? Nebo jim naopak dáme svůj příklad, že můžou být ve svých životech přece jen šťastny, že můžou žít život, jaký skutečně chtějí. Zamysleme se prosím. 

A tak nás všechny prosím o to, abychom žili své životy tak, jako bychom chtěli, aby je žily naše děti. Co bychom pro naše děti skutečně chtěli? Ať mají těžkosti nebo ať jsou šťastné a spokojené? Každý z nás si na toto sám odpoví.