Nové ráno

Probouzíme se do nového rána, do nového dne. Dne, který bude zase jiný, než všechny předchozí. Sami pořádně nevíme, co nás přesně čeká, známe jen hrubé obrysy. Ale co považujeme za samozřejmost? Že tento nový den nastane. Avšak ne pro každého je jistota nového rána zaručena. 

Spěcháme, honíme se za zisky a proč? Abychom si někdy v budoucnu mohli vychutnat své úspěchy. Ale zamýšlíme se vůbec nad tím, že takováto budoucnost přijít nemusí? Nejen, že se vše kolem nás může změnit a hodnoty a priority, za kterými jsme se po celý svůj život hnali najednou přestanou dávat smysl. Můžou přijít chvíle, kdy zkrátka do budoucnosti nedojdeme. A co pak? Stále si myslíme, že je dobré se neustále jen hnát za lepšími a lepšími výkony, které se můžou někdy v budoucnu projevit? Asi ne. Žít tady a teď každý den přesně tak, jako by další den neměl nastat, je velice těžké. A zbavit se veškerých očekávání je snad ještě těžší. Avšak jistý je jedině moment, který právě žijeme. 

Proč muset čekat na životní okolnosti, které nás donutí se zastavit a zamyslet se. Většinou to tak však bývá. Dokud nám naše "plány" něco nebo někdo nepřekazí, jedeme stále dál a dál tak, jako bychom tady mohli být navždy. 

Ve svém životě se neustále učím nelpět a neočekávat. Neboť každá má touha či očekávání je pak překažena či pokořena. A proč? Právě z jediného důvodu. To abych se naučila vychutnávat si život už teď a ne až někdy v budoucnu, až k tomu budou pro mě vhodné podmínky. Je to někdy těžké snažit se nic neočekávat a o to těžší je přijmout stav, který právě žijeme za výjimečný. Za takový, kterého bychom si měli vážit a užívat si. Lpění na budoucnosti nám nikdy nemůže přinést nic dobrého. Zapomeneme totiž žít právě teď, právě v tuto chvíli.

Není to nic jednoduchého vnímat každý okamžik dne tak, jako by měl být našim posledním. Avšak jedině tak dokážeme mít pokoru k životu samotnému a ke všem událostem, nás obklopujícím.