Nevyžádaná rada

V domnění pomoci chceme ostatním radit. Říci jim, co by měli dělat, jak by měli konat. Co je pro ně nejlepší, protože pro nás to tak prostě nejlepší bylo.

Ale pozor. Zkusme se zastavit. Lidé okolo nás nejsou stejní jako my. Neplatí na ně stejné principy jako na nás. Každý je jiný a každý potřebuje jiný čas, aby si přišel na to své. Když nalezneme člověka v napětí, naštvaného, rozzuřeného, či na pokraji sil, neznamená to ještě, že mu můžeme dávat své rady - co by měl dělat a jak by se měl zachovat. Někdy tento člověk pouze potřebuje vypustil nahromaděné napětí, které ho tíží. Potřebuje si jen někomu postěžovat na život. Potřebuje jen být vyslechnut. Mnohdy toto vyslechnutí má mnohonásobně větší efekt než rada. Člověk, který je v nesnázích ve skutečnosti ví, jak má postupovat. V nejhlubší části sebe sama to ví. Potřebuje to však objevit. Potřebuje to však v sobě nalézt. A on to skutečně nalezne. Záleží jen kdy. 

Nesnažme se ostatním dávat rady, o které nestojí, Nesnažme se jim říkat, co bych udělal/ udělala já v takovém případě. Těmto lidem můžeme poradit pouze a jen tehdy, když o to skutečně stojí a když nás o to požádají. Protože jinak, místo toho, abychom se stali jejich podporovateli, utěšiteli a nebo jen jim přispěli tím, že je vyslechneme (čímž mnohdy vykonáme službu největší), tyto lidi akorát ještě více pobouříme. Mnohdy tak, že jejich vztek ještě vygraduje.

Každý z nás potřebuje jiný čas k tomu, aby přišel na svou cestu. Na cestu, kterou má dál postupovat, na cestu, která ho vyvede ze začarovaného kruhu. Každý z nás v sobě tuto cestu má, jen na ni musí přijít. Nesnažme se poskytovat ostatním rady, které pro nás byly možná nejlepší, avšak pro jiné mohou být nejhorší. Nesnažme se někomu podsouvat své názory a nevyžádané rady o tom, jak by měl konat či čeho by se měl zdržet. Někdy si skutečně potřebujeme sami nabít nos, aby se nám rozsvítilo. Abychom věděli, že tudy ne, nebo naopak tudy ano, tudy jít.

Mě samotné se dnes stala v mém blízkém okolí tato událost. Jeden můj blízký si zoufá nad (pro něj strašnou) situací. Má v sobě hodně velké napětí, z něhož se potřebuje uvolnit, aby ho zevnitř zcela nesežralo. Když však přijde k další osobě (která nemá s jeho sporem nic společného) a začne jí říkat, co ho všechno štve a co mu neskutečně ubírá energii, tato druhá osoba v domnění, že mu pomůže otevřít oči a že mu dokáže pomoci, mu začne dávat rady - nevyžádané rady. Protože tato druhá osoba si prostě myslí, že ví, co je pro něj nejlepší a že ví, jak by se měl zachovat a co by měl dělat. Člověka, který je však takto zoufalý a rozervaný na kusy tato nevyžádaná rada srazí ještě víc. Nechce slyšet, jak by se měl chovat, co by měl dělat (a to i kdyby někde v hloubi tušil, že je to tak skutečně správně). Tento člověk, pokud skutečně o radu nežádá, potřebuje si na odpovědi přijít sám. Ano, můžeme vidět, cestu, kterou by se měl vydat, avšak on si na tu cestu musí přijít sám. Neboť jedině tak se může posunout dál. Neboť jedině tak může duševně růst. 

To, že nám někdo řekne, co máme dělat je pro nás zcela zbytečné, když o to nestojíme. Naopak to dokáže ještě zhoršit vztahy mezi těmito osobami. 

Pokud chceme skutečně někomu pomoci, nechme ho být a nechme ho, ať si na svou cestu přijde sám. Dovolme si mu radit skutečně jen tehdy, pokud o to stojí a pokud nás o to požádá. V jiném případě akorát oba dva narazíme na zeď.