Není důležité, jak dlouho půjdeš, je důležité, aby ses na své cestě nikdy nezastavil

Tato věta mi dneska vehnala slzy do očí. Už kdysi dávno ji řekl Konfucius. A tolik pravdy na ní je. Já sama jsem se poslední rok dostala na cestu, která mě stále ale neustále přivádí na nové poznání, na nové zkušenosti, ale co víc, na nové zjištění o sobě, svém rodu a o tom, proč tady vlastně jsem. A je to objevování plné vzrušení, kdy jsem vyloženě nadšená z toho, co se o svém životě opět a zase dozvím. Jde o to, že každý z nás ví o sobě a svém životě vše, avšak pokud chceme pochopit, proč jsme se narodili tam, kde jsme se narodili, když chceme pochopit, co nám náš rod měl dát, vyražte na cestu k vlastnímu sebepoznání.

Postupně sama zjišťuji, proč jsem vlastně tady, jaký je můj úkol, jaký je úkol lidí v mém životě a k čemu mi to má být nápomocné. 

Při zkoumání, proč jsem tam kde jsem, jsem se dostala až k dávným kořenům našeho rodu a k tomu, jaké rodové programy a věci si s sebou už dlouhou dobu neseme v baťůžku. A že to byl někdy pořádně těžký batoh. Někdy až tak těžký, že se skoro nedal unést a tak bylo třeba, aby se něco stalo a tento batoh mohl být uvolněn - odtížen. 

Co podstatného jsem se však poslední dobou dozvěděla je to, že jsme tvořeni ženskou a mužskou energii, kdy ženská energie je energie našich matek a mužská energie je energie našich otců. A pokud jsme například jednoho nebo i oba dva rodiče nepřijali, pak nikdy nemůžeme přijmout svou vnitřní ženu a vnitřního muže. Tzn. nikdy s nemůžeme stát celistvými. Pokud si tedy uvědomíme, že jsme se skutečně narodili do rodu, jehož programy jsou vlastně ty, které naše duše v sobě také nese, máme takto možnost vše přepsat. Veškerá témata a nastavení, veskere bloky vašich rodičů, jsou i těmi vašimi. A to přestože si myslite třeba i opak. Když si toto uvědomíme můžeme přepsat naše rodové zátěže, programy a vzorce, které se táhnou po celé generace. Je však podstatné být vědomým, uvědomovat si, že to, jak na určité situace reaguji je dáno tím, jak mě to naučili, což vlastně znamená, že to není vlastně moje jednání, ale jednání mých předešlých generací. A aby si někdo nemyslel, že když odporuje své matce nebo otci a říká, "nikdy nebudu jako oni" tak to teprve značí, že v sobě nemáte přijatou vaši vnitřní ženu a vnitřního muže. Bojujete s tím, co vám bylo v životě předáváno, namísto toho, abyste pochopili, že vaši rodiče neuměli jednat lépe, protože také přebrali to, co je naučili jejich rodiče. Takto se to táhne až hodně daleko. Pokud si toto však uvědomíme, můžeme dokázat přijmout své rodiče s láskou, a to s plným vědomím si toho, že tyto jejich programy již dále nepotřebujeme, že nám už neslouží a proto je pouštíme a můžeme je přepsat a vytvořit tak zcela nový svět. Náš nový rod. Avšak jde o to přijmout své rodiče s láskou, s pochopením a to hlavně na vnitřní úrovni. Tedy přijmout svého vnitřního muže (otce) a svou vnitřní ženu (matku). Teprve pak můžeme být celiství a plně vědomí.

Cesta k poznání toho, kým jsme není jednoduchá a nikdy nekončí. Na naší cestě nás čeká hodně lekcí, nových učení, poznatků, ale i zábavy, radosti, úspěchů a pokroků. Jen je třeba pochopit, že naše cesta nikdy nekončí, a tak je třeba se na ni nikdy nezastavovat.