My a naše děti

Dnes se spolu podíváme na jeden z dalších vašich dotazů, týkající se našich dětí.

"Říkáte, že na nás má vliv to, co nám v dětství říkají naši rodiče (učitelé) - co máme dělat a co nemáme dělat. Ale to se říká všem dětem, ne? Jako, že rodiče odmalička říkají děťátku, co má a nemá, co smí a nesmí (třeba any nechodilo na schody, nebo nesahalo na horká kamna, uklidilo po sobě talíř ze stolu nebo v pokojíčku, pomohlo doma s nějakou práci). Přeci ale nemají všichni v dospělosti malé sebevědomí a sebehodnotu? Nerada bych něco způsobila u svých dětí."

V prvé řadě vás snad uklidním tím, že vaše děti si vás vybraly. Jejich duše si vybrala tu vaši jako matku. Tudíž dá se říct, že vaše děti věděly "do čeho jdou". Věděly jaká bude vaše výchova a přesně takovou ji potřebovaly prožít z nějakého vyššího důvodu. 

Obecně řeknu příklad. 

Nějaká duše v minulém životě měla hodně nízké sebevědomí a třeba nechala na sobě "dříví štípat". V tomto životě se tak třeba rozhodne, že se stane více sebevědomou a bude si víc vážit sebe sama. K tomu, aby to ale mohla o sobě poznat je třeba nejdřív, aby měla opět nízké sebevědomí a třeba nízkou sebehodnotu, z níž se v průběhu života bude muset dostat a tím objeví opět svou sílu a víru v sebe sama. A tak si tato duše vybere rodiče, kteří jí na všechny její nápady nebo na to, co chce vyzkoušet, začnou říkat, že je to "blbost", nebo že by měla být v určitých věcech opatrná, atd. 

Tímto ta duše potlačí svůj hlas, svůj názor - neboť si bude myslet, že to, co ona chce je přece "blbost" (ještě když jí to říkají její rodiče, které malé děti doslova cca do 7 let berou za největší autoritu....tudíž to, jaký mají rodiče názor a pohled na svět doslova do sebe děti nasávají jako houby). Takže když tito rodiče začnou malému dítěti třeba říkat, že jeho nápad ohledně něčeho je "blbost" a že by to raději mělo být tak a tak, tak jasně vpisují do dítěte záznam o postoji k životu, který to dítě přijímá za svůj. Tím se dítě naučí, že to, co si myslí ono, není správné a naopak je správné to, co si myslí rodiče. A když toto dítě vyroste bude si pořád myslet, že je správné to, co říkají ostatní, ale to co říká ono, je určitě blbost. A jsme u nízkého sebevědomí.

Samozřejmě je třeba jasné, že řeknete dítěti, aby neběželo přes cestu, ale nejprve se rozhlédlo, jestli nejede auto. U některých situacích však když dětem některé věci zakazujeme, protože se o ně bojíme, vkládáme do nich strach. Např. - neutíkej, protože spadneš a bude tě to bolet" - dítě se pořádně ještě nerozběhlo, ale už je do něj vkládán zápis, že běh je spojený s pádem a pád je spojený s bolestí". 

Stejně tak to je, když dítě vidí třeba maminku, které se nelíbí její postava. Maminka nahlas třeba říká, že by měla asi zhubnout nebo si koupit hezčí šaty, atd. Tak toto dítě se začne na vzhled dívat jako na důležitou věc a začne se podvědomě hodnotit podle toho, jak vypadá fyzicky. Takže až vyroste, nebude spokojené s tím, jak vypadá, protože pořád uvidí na sobě nedostatky. Pokud by jeho maminka v jeho dětství byla spokojená sama se sebou, se svou postavou, s tím, jak vypadá, i to dítě by cítilo z maminky sebelásku k tomu, kým je a stejně tak by tento vzor do sebe převzalo a v dospělosti by nemělo tendenci v prvé řadě na sobě hledat chyby. Tohle, co ale píšu, dělá však velká většina z nás - většina  rodičů - protože jsme "jen lidi" a taky se pořád sami o sobě něco učíme. Jsme lidé, kteří si taky prošli výchovou svých rodičů a ti zase výchovou svých rodičů, atd. Pokud se však nějaký rodič stane jednou vědomým rodičem, pochopí, jak to, jaký on sám je, ovlivňuje jeho děti a začne třeba pracovat na tom, aby byl v životě on sám spokojený. Ovšem opět opakuji, vaše děti si vás vybraly, věděly, jaká jste a jaká budete, proto se vám narodily. 

Takže hlavně nezačněte být na sebe přísná - začaly by být na sebe přísné v budoucnu i vaše děti. Zkuste brát život s lehkostí a s tím, že skutečně děláte pro své děti to nejlepší, co v danou chvíli svedete. Stejný pohled pak převezmou vaše děti. Pokud půjdete cestou spokojenosti ve vašem životě - a to ať už v partnerských vztazích, také ve svém fyzickém vzhledu a sebelásce, budete pro děti vzorem, který se do nich bude otiskovat. 

A je důležité pochopit, že takto právě ovlivňujeme své okolí - ne tím, že chceme po někom ať se změní - ať se změní náš partner, nebo ať se začnou naše děti chovat líp. My ovlivňujeme naše okolí tím, jací jsme my sami k sobě a ke svému životu.