Naše pouť

Každý máme svou cestu, svůj vytyčený směr. A víte, co je na tomto našem směru nejdůležitější? Abychom stále zůstali sví. Abychom jednou, až budeme třeba rekapitulovat naše životy mohli směle říci....žil/a jsem. Abychom si jednou mohli říci, že jsme skutečně milovali, riskovali a nelitovali. A přestože se v našich životech objevila i bolest, pláč, zklamání, přesto všechno jsme i z těchto poznatků dokázali vytěžit to nejlepší. 

Víte co si čím dál více uvědomuji? Že je skutečně moc dobré, ze všeho, co se nám děje vytěžit pro nás to nejlepší. I když se dostaneme do nelehké situace, s níž si nevíme rady, neznamená to hned, že bychom se přece měli vzdávat, no ne? 

Já se teda nevzdám :-)... A to přestože je náš život po většinu jeho doby o zkouškách, a ne zrovna lehkých. Vždyť to co nás nezabije, to nás přece posílí!! ;-)

Uvědomění, že žijeme životy jen a jen za sebe je velmi důležité. Nikdo jiný je za nás nežije a ani pro nikoho jiného naše životy nežijeme. Jsou sice lidé, co si myslí, že žijí pro ostatní, nebo pro své děti. Ale omyl. I děti potřebují projít svým životem a svými osobními lekcemi samy. My jim pouze můžeme ukazovat směr. A stejně je jen na nich, jestli se tímto směrem budou chtít vydat, nebo zvolí svou jinou cestu. Můžeme být jejich průvodci, avšak ne osobami, které jim odevzdají své životy a tzv. žijí pro ně. Je nezbytné si uvědomit, že naše životy jsou přesně takové, jaké si je sami uděláme. Těžké je však k tomuto pohledu dospět.

Chtěli byste jednou, až budete své životy rekapitulovat, něčeho litovat? Třeba toho, že jste něco neudělali, nevyzkoušeli, a že kdybyste mohli znovu svůj život žít, žili byste jinak? Určitě ne. Proč taky. Dokud žijeme, máme tu jedinečnou možnost žít tady a teď a tak zkusme žít naplno a užívat si vše krásné. Ano, v životech se nám dějí strašné věci, ale zkusme z těchto věcí vytěžit. Třeba nám tyto nepříjemnosti dají zase o chlup více síly, odvahy, lásky k sobě samému, pochopení a odpuštění. I když můžou tyto nepříjemné věci zprvu i hodně bolet, zkusme v nich najít to, co nám daly. Zkuste v nich najít alespoň jedno pozitivum. Uvidíte že existuje, skutečně ano.

A hlavně...nebojme se něco v životech zažít, něco vyzkoušet, něco si dopřát, něco risknout. Protože když neuděláme krok alespoň trošku jiným směrem, než na který jsme byli dosud zvyklí, nic nového a třeba i vzrušujícího a krásného nás potkat nemůže. Jak se říká...Risk je zisk. Ale jak taky víme, ne pokaždé. Někdy může přinést ztrátu. Teď je jen otázka, zda to riskneme a pokud neuspějeme, přijmeme porážku? Anebo raději nic riskovat nebudeme a zůstaneme tam, kde jsme?.....v "bezpečí"? To je už na každém z nás. Já třeba zanedlouho riskovat budu. Nemusela bych, ale jedině výzvy nás mohou posunout. Jedině na nich se můžeme něco naučit - klidně ne jen to pozitivní...avšak poznáme nové. Je na čase posouvat své limity a zkoušet, co je vše možné. Já riskuju po většinu svého života.....celkovou změnu oboru, práce, snad neskutečnou změnou své životní cesty a také dáváním si výzev, které vůbec nevím, jestli jsem schopna zvládnout. Avšak pokud bych to nezkusila, vím, že bych litovala. A to prostě nechci.

Přeji nám všem, ať jsme se svými životy spokojeni, ať je máme naplněné přesně tak, jak si přejeme a hlavně, ať nikdy nemusíme "na stará kolena" litovat nebo říkat, že kdybychom mohli, žili bychom jinak. 

Naše životy jsou naše, tak je žijme a ne jen přežívejme!!! :-)