Když duši bolí srdce

Když duši bolí srdce. ano, i tyto chvíle nás můžou potkat. Někdy naše duše onemocní, neboť jí neposloucháme. Někdy ztratí směr. Avšak vždy je cesta, jak svou duši uzdravit.

Možná hodně z vás ví, co se odehrává právě v tuto chvíli mé nejbližší Haničce. Hanička je jednou z těch lidí, kteří se vždy snaží vidět ve druhých jejich lepší stránky. Sama ví, že každý z nás je v úplném základu sebe sama božskou bytostí, která je plná lásky ke všemu a všem. Avšak v životě na této zemi se bezpodmínečná láska, přesně taková jakou jsme ji prožívali jako děti, vytratí. Vytratí se z mnoha důvodů. Naší skutečnou podstatu pak postupně začneme skrývat za masky, jen abychom nedali najevo svoji autentickou a zranitelnou tvář. 

Někdy však věříme v dobro lidí tak moc, že si neuvědomíme, že jejich masku my sami nikdy nesundáme. Přestože přes ní vidíme, poznáme, že její nositel jí bude nosit tak dlouho, dokud se sám nerozhodne jí sundat - a taková chvíle ani nastat nemusí. Teprve v této chvíli poznáme, co je to být si vědomý sám sebe a věřit v sebe, nikoliv v ostatní a v to, že oni sami jednou masky shodí a budou skutečně autentičtí.

Moje sestřička je velká dobračka, která ve všech vidí dobro. Jako velice duchovní bytost nic jiného ani vidět nemůže. Avšak o to těžší je přiznání si, že lidé s nimiž jednáme, lidé, které potkáváme své dobro popírají byť dokonce právě nošenými maskami chtějí zamaskovat to, kým skutečně jsou. 

I tyto skutečnosti mohou vytvořit v našich životech značný stres. A stres je, jak jsem již psala příčina všech nemocí. Naše tělo reaguje na stresovou situaci obranou. Náš imunitní systém se zaktivuje, naše orgány jedou na maximum, jen aby se s touto zátěží vyrovnaly. Tímto způsobem se v našich tělech mohou nastartovat "spící nemoci", které si každý z nás v sobě po celý život nese. Tyto nemoci, které si v sobě neseme se nikdy nemusí projevit, záleží však na to, zda jsou zaktivovány. A velmi silným aktivátorem je právě onen stres. Abych vše dále upřesnila. I já si pod silnou tíhou stresu v minulosti odrovnala své játra. Játra fungují jako spolehlivý filtr všeho špatného a nechávají do našeho těla mířit jen to dobré. Pokud však játra dostanou větší nálož než unesou, samozřejmě se také dokáží "porouchat". Božskou vůlí jsou to právě játra, které mají tu krásnou vlastnost seberegenerace.

Játra mé sestřičky Hanky dostaly však silný zápřah. Zápřah tak veliký, že to nevydržely a začaly kolabovat. Spolu s nimi začaly kolabovat i ostatní orgány, na játrech závislé. Duše mé sestry doslova volala o pomoc. Duše už nechtěla koukat na "zkažený svět", tato duše nepřijímala svět takový, jaký jsme si jej my lidé vytvořili. Svět plný masek, hraní her a přetvařování se. Duše se unavila a onemocněla a spolu s ní i tělo.

Díky boží vůli má sestřička přežila už mnohé a také díky boží vůli, díky všem duchovním průvodcům, díky skvělým doktorům, díky všem okolnostem ji byla transplantována játra. Má sestřička je právě ve stavu, kdy se její duše snaží pochopit, že odchodem z tohoto světa se nic neřeší. Tato duše by si musela projít stejné zkoušky a stejně náročné, ne-li mnohem náročnější zkoušky v životech dalších. Tato duše je tak vyzývána vydržet, být silnou a setrvat tady v tomto životě. Tato duše je vyzvána vidět a hlavně přijmout skutečnost, že lidé tohoto světa masky zkrátka nosí a častokrát je nesundají. Tato duše je vyzývána umět přijmou to, že přestože jsme duchovní bytosti plné lásky, na tento svůj původ jsme zapomněli..a právě z tohoto důvodu pochopit, že druhým masky nesundáme a přijmout je máme i s nimi. Neznamená to však, že s těmito lidmi dobrovolně zůstaneme. Příjmem jejich masky a pochopíme, že můžeme jít dál.

Moje sestřička je velká bojovnice, zvládne všechno, věřím v to. Avšak všechny z vás, kteří můžete věnovat kousek času modlitbě za její uzdravení, za uzdravení její duše, budu nesmírně vděčná. Síla modlitby je nesmírně silná. Děkuji Vám za toto. Velmi si toho vážím.

Vaše Jana