Je čas jít dál

Je čas jít dál. Od začátku nového roku si toto uvědomuju stále víc a víc. Dnes je úplněk v raku. Toto je velmi citové období. Už několik dní před úplňkem můžeme pociťovat naše silné emoce jako na houpačce. Sama jsem nedávno zmiňovala, že tento rok bude stát za to, co se týče náročnosti a důležitosti rozhodování. Cítím to už teď. 

Sama se pořád a pořád učím a od začátku tohoto roku poznávám a začínám chápat zase mnohem víc a víc věcí. Začínám chápat, jak má moje minulost vliv na mou přítomnost. Vidím, jak to, jak jsem vyrůstala formuje to, jak k určitým záležitostem teď přistupuji. Jsem moc ráda za každý tento AHA moment. Za každé toto pochopení. Dokážu si tak zvědomit své bloky, své třeba hodně dobře skryté strachy, stará neodpuštění a závislosti. 

Tento rok nás bude tlačit do harmonie, nalezení rovnováhy. Poví se to jednoduše, ale tak zcela jednoduché to rozhodně není. 

Za uplynulý rok jsem poznala mnohé. Hodně nových věcí, lidí, zažila jsem hodně nových impulzů, podnětů, možností se učit a vyvíjet se, stejně jako zvědomnění svých tužeb, strachů a zklamání. Každý z nás, když se ohlédne zpětně, určitě uvidí spoustu věcí, které v uplynulém roce zažil, zpracoval, podstoupil, vydržel a třeba se naučil a pochopil.

Já taky. A je až neuvěřitelné, jak vidím ve svém životě pokrok. To, po čem jsem ještě před rokem toužila a moc chtěla, jsem skutečně získala a pak pochopila, že toto přeci jen není pro mě to pravé. Zjistila jsem, že mé utopické představy byly třeba jen iluzemi, které jsem si vysnila. A tak jsem znovu uviděla nemožné. Spatřila jsem, že je třeba jít zase dál a udělat další krok. Je to někdy až nepochopitelné, jak nás život tlačí do neustálého vývoje. Jakmile něčeho dosáhneme, třeba pochopíme, že je opět čas jít dál. A tak je to pořád. Každá takováto změna však může s sebou přinášet splín a smutek. A to proto, protože si uvědomíme, že jsme stále na cestě, že se stále musíme hýbat vpřed i když se nám třeba vůbec nechce.

A tak i tento rok bude o pohybu vpřed. Budeme tlačeni do toho se pohnout, i když se nám vůbec nemusí chtít. Nebo se naopak budeme chtít pohnout, ale nebudeme vědět jakým směrem, a tak nastane čas rozhodování, které nemusí být snadné.

Přeji nám všem, abychom neztratili víru, že každý náš krok je chráněn a smutek, který může být s jeho uděláním spojen, je jen protože náš minulý krok se jak stopa v moři rozpouští a my ještě nevidíme stopu novou, která bude následovat.