Hvězdné nebe

Tolik, co je na obloze hvězd, tolik je pomocníků vedle nás. Hvězdy tvoří souhvězdí, stejně jako lidé tvoří skupiny a shromažďující se centra pomoci. Často zapomínáme, že tady nejsme jen sami za sebe, naopak naše mise tady je dvojí. Mise, v níž má být každý nápomocen sám sobě a mise, kdy má být každý stejně tak nápomocen ostatním.

Někdy když se však ocitneme v tísni a skoro nevíme, jak dál, vždy se kolem nás zjeví hvězda (osoba), která nám na naší cestě pomůže. Hvězda, která nám na naší zatemněnou cestu posvítí. Teprve pak zjistíme, že černota není tak černá, jak se zdá. Jsme obklopeni pomocníky, jen je třeba nevidíme. Když sami ztratíme svou cestu a nevíme, jak se na ni zpátky dostat, naše pomocné hvězdy nás na ni svým světlem zase zpátky navedou.

V reálném životě nám může pomoci konkrétní přítel, organizace, skupina osob, rodina. Ale stejně tak duše úplně neznámá, o níž jsme na vědomé úrovni do této doby nevěděli. 

Nikdy nejsme sami, i když tento pocit nás může často úplně paralyzovat. Ať se v našem životě děje cokoliv, můžeme to zvládnout. Do cesty nám nepřichází situace nebo zkoušky nezvládnutelné. Složité a náročné - to ano, avšak nikoliv nezvládnutelné. 

Proto, když je nám úzko, nebojme se vyhledat pomoc či o ni požádat. Naši pomocníci jen čekají, až je k sobě povoláme. Můžou to už být konkrétní lidé, organizace, andělé, jiné bytosti či už celý vesmír. Nemusíme na naše záležitosti být sami a už vůbec se nemusíme bát, že něco nezvládneme.

Cesta, kterou jsme ztratili, se nám časem objeví. Znovu ji najdeme, nebo nám ji někdo najít pomůže. Stačí se přestat bát a začít věřit, že nic není tak hrozné, jak vypadá. Po noci opět vyjde slunce.