Děti nového věku

Asi jste si všimli, že děti, které se sem rodí jsou už jiné, něž jsme byli my, než byli naši rodiče. Děti, které sem přicházejí, si stojí za svým názorem, často jdou proti systému, ve škole často neudrží pozornost, a to jen proto, protože již ví, co je pro ně podstatné a co ne. A některé věci, které jsou jim systémem vkládány do hlavy jsou skutečně jen programováním, majícím za cíl vytvořit stále ještě to, co tady už dávno dosloužilo. 

Děti nové doby jsou krásné....krásné svým vyzařováním, krásné svou povahou. Děti nové doby jsou své. Přicházejí tady nyní hojně, protože je náš svět tooooolik potřebuje. Náš svět potřebuje změnu, což mnoho z vás, kteří čtete tyto mé příspěvky víte. 

Často slyším vaše dotazy na to, když se ptáte, co říci dítěti, které se ptá na to a toto. Odpověď je jediná. Říkejte mu svou pravdu. Říkejte, jak to vy skutečně máte. Vaše dítě si vás z určitého důvodu vybralo, a to abyste mu předali to, co je ve vás. Říkejte dětem vaši autentickou pravdu. 

Mám malou dceru a proto vidím, jak je stále krásně napojená na zdroj a vnímá všechno tím svým božským srdcem. Mluvím s ní přímo o svých pravdách. Vždyť proto si mě její duše vybrala. S dcerou mluvím jejím dětským jazykem, který je tak krásný. Když se mě zeptá na otázky o životě, řeknu ji to jejím krásným dětským jazykem. Jednou, když nás opustilo naše jedno zvířátko, ptala se mě, co se s ním stane dál. Začaly jsme se bavit o smrti. Začaly jsme si povídat o tom, jak dušička, která je v každém tvoru, odejde do nebe a odloží pouze tělíčko, které tady nechá. Povídaly jsme si o tom, že pokud tato dušička chce, může se znovu narodit přesně do té podoby, do které chce.

A tak se stalo, že jednou dcera přišla ze školky domů a říká: Maminko, má kamarádka A... by chtěla být sluníčkem. Tak až jednou zemře a bude chtít být sluníčkem, může se jím stát."

Děti jsou nádherné bytosti. My rodiče v nich však hodně často doslova tuto jejich božskost "zadupáváme". Myslíme si, že je ochráníme před kdo ví jakými všemi vymyšlenými strachy a nástrahami a ve snaze je takto "uchránit" nejsme vůči nim autentičtí. A tak kdo může vyrůst z takovéto výchovy? No jedině další neautentický jedinec plný strachů a obav a morálních zásad.

Děti jsou mnohem chytřejší než my dospělí, všímejte si jich, važte si jejich moudrosti, protože je mnohem větší než ta, kterou jsme získávali my během celého našeho života. Děti jsou světlem, tak je nechejme svítit. 

Stejně tak je to s pravdou ohledně svých pocitů. Často se mi stávalo, že dcera viděla, že jsem smutná a ptala se mě: "maminko, ty jsi smutná?" Dlouhou dobu jsem se snažila jí to vymluvit a říkala jsem: "ne, zlatíčko, já vůbec smutná přece nejsem". A co se v téhle situaci děje? Dítě je silně napojeno na svou intuici. Poslouchá svou intuici. Intuice mé dcery jí říkala, že jsem smutná (protože to bylo i doslova viditelné), ale vzápětí, když maminka, tedy rodič, kterému dítě bezmezně v prvních letech života věří, řekne, že není smutná, pak dítě začne zvažovat, zda ta jeho intuice vlastně funguje správně. A takto to začíná, když jako děti přicházíme o poslouchání své intuice. A tak intuici jednou přestaneme poslouchat úplně a začneme se spoléhat jen na náš rozum. Stejně tak v tomto případě, pokud dítě něco cítí a my mu to vyvrátíme, pak začne potlačovat pocity v sobě, protože jsme mu řekli, že takto to není, tudíž jeho pocity nejsou správné. A tak dítě přestane poslouchat ten nejsilnější kompas našich životů - naše pocity, tedy intuici.

Jak vidíte, i já si tímto prošla a stále procházím. V současné době pracuji na přepisu všech svých mentálních programů, vzorců, hodnotového systému atd. Vše, co jsem se po 33 let svého života učila je načase se odnaučit. A takhle to my, "staré generace" máme. Po většinu života jsme byli učeni něčemu, co se po druhou část života budeme odnaučovat.

Naše děti však nemusí projít stejným náročným vývojovým cyklem, jako my. Pokud jim tedy dovolíme být tím, kým skutečně jsou. Pokud jim dovolíme, aby poslouchali svou intuici, aby poslouchali své pocity. Naše děti jsou božské bytosti stejně jako my, ony jsou však čisté a nánosy dosud neušpiněné, proto se učme od nich. Protože proto tady tyto děti nyní přicházejí. Přicházejí tady, aby nám pomohly změnit tento svět. Svět, který jsme tak moc "znečistili" naši mentalitou, naším rozumem. Je načase vnímat své srdce, jen to nám vždy hovoří pravdu.

Milujme své děti, učme se od nich, vnímejme jejich svobodu myšlení a hlavně cítění. A vždy pamatujme na to, že jsme pro naše děti vzorem. To, jaký žijeme život my, budou žít jednou i ony. Dopřejte proto svým dětem ten nejkrásnější život, jaký si jen můžou přát - a proto začněme měnit sebe. Protože teprve když my sami změníme sebe, změníme i celý svět. :)