Cesta sebepoznání

Cesta k sebepoznání. Někdo si možná řekne - "co mám na sobě poznávat? vždyť já se znám! vím kdo jsem."

Ale víme skutečně, kým jsme?

Už v okamžiku, kdy se duše vůbec rozhodne sestoupit sem, do hlubin hmotného světa, a to zároveň do světa, kde je rouška zapomnění na to, kým skutečně jsme, tak silná, se jedná o velmi, ale velmi odvážný čin. 

My všichni, kteří jsme teď tady, bychom si doslova měli poplácat po ramenou a vyznat sami sobě velkou úctu a pokoru, za tento čin. Každá duše, ale skutečně každá, která je právě teď na tomto světě, je tady, aby na vlastní kůži mohla doslova prožívat to, co tento svět dosud nepoznal. Extrémně silnou cestu probuzení.

Však si představte své babičky a prababičky a jejich dobu. V jejich době Zemi ovládala silně rouška zapomění, přesto se našli jedinci, tzv. průkopníci, kteří svými myšlenkami, svými úvahami a hlavně svým následováním intuitivního vedení připravovali půdu pro to, abychom dnes mohli v tomto světě dnes všichni (nebo alespoň ty duše, které se pro vzestup vědomí rozhodly) zakusit, jaké to je, když se svět hromadně vibračně a frekvenčně pozvedá. A za to také patří našim předešlým generacím velký dík.

Když někomu položíte otázku - "víš kdo skutečně jsi?" Obvykle  vám lidé odpoví funkcemi a označením, jaké jim dala rodina či tento svět. "Jsem lékař, jsem matka, jsem Jana, jsem žena, atd......). Je toto však skutečně to, kým jsi? Cesta k nalezení odpovědi na to, kým jsme, je velmi osobní a intimní záležitostí. Je to cesta rozpomínání se na svůj skutečný původ, na svou podstatu, na svůj skutečný potenciál.

Tato cesta trvá po většinu našeho života. Avšak dnes můžete vidět, že na svět jsou již vysílány duše, které ví přesně kým jsou. Jsou to naše děti, které se již nenechají zatahovat do her podmiňování a do her na zlo a dobro. Dnešní děti, které sem přicházejí jsou velmi silné duše, zvláště duše, přicházející sem po roce 2000 a obzvlášť také 2012 jsou duše, o nichž se dá rovnou říct, že jsou mnohem vědomější sebe samých, než jsme my kdy byli. Tyto duše sem přicházejí, aby napomohly dovršit to, co je už nezastavitelné. Však většina z nás postupně uvidí, jak je stále více a více vyvíjen tlak na mnoho struktur v naší společnosti. Postupně se nezbytně změní celý ekonomický systém, také systém školství, který tady stále přetrvává bude pro děti nového věku neudržitelný. Stejně tak je to s přístupem k přírodě, k těžbě surovin a k mnoha dalším oblastem našich životů. 

Mnozí z vás však ví, že má-li dojít ke změně, přechod vypadá tak, že se systém nezmění ze dne na den, ale tlak, který bude na něj vyvíjen bude umocňovat to, co nazýváme  (přírodními katastrofami, ekonomickými krizemi, atd.), protože změna, jak mnozí z vás ví, je postupná. Stejně tak naše planeta Země, která nás přes všechno naše drancování, stále miluje, se často musí otřást v základech (a to je míněno doslova - jak změnami klimatu, tak zemětřeseními, povodněmi, silnými větry, atd.), takto i naše Země postupně čistí své prostředí, které jsme jako lidé po tisíciletí využívali především v zájmu sebe samých. 

Nádherné je však to, že stále více a více lidí si začíná rozpomínat na svůj původ, na svou skutečnou podstatu. K tomuto rozpomínání se vede cesta skrze své srdce, nikoliv skrze hlavu. Často to ráda přirovnávám k malým miminkům. 

Víte, že malé narozené dítě je o 99% duchovně vědomější než jeho rodiče? Ve své podstatě by tato duše mohla být rodičem svých rodičů. Tato duše však přišla do světa, kde proto, abyste v těle mohl žít, potřebujete se narodit do malinkého těla, které se teprve postupně vyvíjí. Navíc se narodíte do těla, které ještě neumíte mozkem ovládat - používáte totiž k "myšlení" své srdce, nikoliv mozek. A tak toto malé dítě se teprve postupně učí, jak ovládat svůj mozek - tudíž jako ovládat své pohyby, jak chodit, jak mluvit. A toto je cesta, která trvá několik let. A tato malá dušička by vám tak ráda řekla vše, co o vás ví, řekla by vám, že zná vaše rodové zátěže a že jsou úplně zbytečné a že by stačilo udělat tohle a tohle, abyste je překonali, ba co víc, abyste zvládli i nastartovat samoléčebné procesy svého těla. Avšak tato malá dušička vám to ještě nepoví, neumí dosud mluvit. Během doby, kdy se v hmotném světě vyvíjí, tedy kdy začíná postupně ovládat svůj mozek, jsou už do ní rodem programovány všechny vzorce, rodové traumata a zátěže, a to aniž by kdokoliv z rodičů či rodiny musel cokoliv říkat. Dítě je energeticky na vás zcela napojeno, tudíž zcela přesně ví o každém vašem pocitu, emoci, prožitku, depresi a zoufalství. Dítě často takto tyto programy přebírá a zapisuje do sebe. A mají velký vliv na jeho následný život.

V dospělosti, jakmile dítě začne pod tíhou všech zápisů, které mu byly doslova předány, hledat, co je vlastně jeho a co není, tak zjistí, že většina z jeho vnímání světa není vlastně vůbec jeho, ale že mu tento vzorec vnímání byl předán - ať už výchovou, školou nebo společností. 

A právě v dospělosti nastává cesta směrem zpět k sobě, tudíž nastává cesta, kdy v sobě musíme očistit a uzdravit všechna naše zranění, všechny zápisy nám předané  a to proto, abychom se opět dostali k naší prvotní božské podstatě k níž jsme byli jako malí zcela napojení. Tudíž doslova se dá říci, že to, co jsme se polovinu života učili, se tu druhou polovinu budeme odnaučovat. A někdy je to dost složitá cesta.

A tak cesta za našim sebepoznáním nám může trvat celé roky a celý život. Její směr je jediný, dostat nás opět k našemu prapůvodu, k naší skutečné podstatě, k božskosti, která je skrytá v každém z nás.

Přeji nám všem, mnoho nádherných vědomých chvil na naší cestě životem:)

Janka

https://terapieklidem.webnode.cz/