Cesta jedné zvídavé duše

Cesta jedné zvídavé duše

Široko daleko, v celém nekonečném a neustále se rozpínajícím se vesmíru, existovalo společenství bytostí, které žily v souladu s kosmickými zákony svobody, jednoty, propojenosti a vzájemnosti. Tyto bytosti milovaly svůj svět, milovaly život, který žily. Jejich bezpodmínečná láska vůči všemu a všem byla absolutní.

Vzhledem k jejich vyspělosti a propojení se se Zdrojem, byly tyto bytosti jednoho dne požádány Kosmickou radou, aby napomohly "ztraceným planetám".

Sama Kosmická rada do té doby respektovala svobodnou vůli všech a všeho, avšak ve chvíli, kdy se blížil zánik některých z planet, který nebyl pro fungování celku žádoucí, i ona dovolila, aby bylo do těchto planet zasaženo a jím a obyvatelům na nich se nacházejícím, napomoženo.

A tak jednoho dne Kosmická rada požádala bytosti, jejichž úroveň sebepoznání a napojení se na Zdroj dosáhla vysoké frekvenční úrovně, aby napomohly slabším planetám. Aby jim napomohly v ekologii, v očistě moří a oceánů, aby jim napomohly v sebepoznání a objevení kosmických zákonitostí. Aby těmto "ztraceným planetám" a jejím obyvatelům zkrátka a dobře napomohly v napojení se opět na svůj Zdroj, své Srdce.

Kosmická rada vyzvala vyspělé bytosti, aby v souladu s kosmickými zákony rozvinuly samoléčebné vědomé procesy obyvatel "ztracených planet" a rozšířily vědomí o fungování fyzických těl a jejich buňkách.

Po této výzvě Kosmické rady se bytosti vyspělých civilizací začaly postupně připravovat na svůj nový úkol, a to na pomoc "ztraceným planetám".

A tak byly vytvořeny skupiny světelných bytostí, které měly za cíl napomoci "ztraceným planetám" v energetické očistě a vibračním a frekvenčním vzestupu. Dále vznikaly skupiny bytostí, které se rozhodly přímo inkarnovat na zatížené "ztracené planety" s tím, že zůstanou v neustálém napojení na svůj domov a svou duchovní rodinu. Díky tomto činu tak tyto duše mohly přinést vysoké vibrace přímo na "zatížené planety" a díky svému pobytu na nich tam přinést světlo a naději, které byly pro tamní obyvatelé v této velké přelomové době tak potřebné.

Jednoho dne jedna zvídavá duše koukala na planetu, která byla pod zátěží jejich obyvatel a některých sil tam zaslaných, v tak kritickém stavu, že doslova nechápala, jak je vůbec možné, aby v celém širém vesmíru existovali lidé, kteří zcela zapomněli na to, kým jsou. Nerozuměla tomu, jak může někdo doslova žít odpojený sám od sebe a tím pádem od všeho a všech.

Tato duše měla v sobě velkou víru v to, že každý v celém širém vesmíru se může přeci jednou rozpomenout na svůj původ a začít tak žít opět svobodný život. A tak se tato duše se svou duchovní rodinou rozhodla sestoupit na jednu ze "zatížených planet" a zažehnout v jejich obyvatelích jiskru božského světla, které se v každém z nich nachází.

Předtím, než se však tato duše vydala na "zatíženou planetu" byla upozorněna na to, že aby mohla napomoci tamním obyvatelům, bude třeba, aby nejprve zcela zapomněla na to, kým ve skutečnosti je.

Protože jedině tak bude mít pochopení pro to, co obyvatelé "zatížené planety" v sobě nosí za pocity, emoce a vnímání sebe sama.

Jedině díky tomuto poznání bude mít soucit s tamními obyvateli. Díky tomuto propojení s nimi a díky své vnitřní víře a naději v to, že Láska je skutečně jedinou cestou k Bohatému a naplňujícímu životu, jim dokáže zažehnout v srdcích plamen naděje. Plamen víry, že vše je možné. Že stačí tomu pouze a jen věřit.

A tak se tato zvídavá a silná duše vydala na "zatíženou planetu", aby mohla zažehnout světlo naděje v obyvatelích na ni žijících.

Její cesta nebyla snadná. Už při dostání se na tuto "zatíženou planetu" musela projít procesem "zrození", jak tomu právě tam říkají. Tato cesta zrození pro ni však nebyla cestou do světla, ale naopak cestou do tmy. Teprve v tomto okamžiku začala zvídavá duše na vlastní fyzické tělo pociťovat, jaké to je mít pocit opuštění a odloučení. Teprve v tomto okamžiku zvídavá duše poznala, jaké to je mít pocit ztracení a toho, že na tuto planetu určitě nepatří.

A tak započala cesta jedné zvídavé duše, která s sebou nesla mnoho úskalí, mnoho zkoušek víry a vnitřní síly. Avšak v hloubi této zvídavé duše zůstala vzpomínka, která jí byla hnacím motorem pro její další pobyt na této "zatížené planetě". Vzpomínka na domov a svou duchovní rodinu. Vzpomínka na život v respektu a vzájemné úctě vůči všemu a všem. Vzpomínka na bezpodmínečnou lásku a víru, že vše je možné, jen když si to dokážeme vůbec připustit.

A tak takováto zvídavá duše byla vysazena na "zatíženou planetu" a nikdy nepřestala věřit, že vše je možné, pokud v sobě neseme hlubokou vnitřní Lásku.

Věř a tvé sny se stanou skutečností.

S láskou

Jana Someiah