Buď světlometem !!!

Když se cítíme dobře, cítíme se pokojně, klidně, spokojeně, radostně, vyzařujeme do okolí své světlo. Své uklidňující světlo. Toto světlo dokáže druhého člověka povzbudit nebo třeba taky uklidnit. Světlo každého z nás je určitým opojným nápojem pro druhé.

Člověk, který ví, že nic není černé tak, jak vypadá a ví, že všechno se zase v dobré obrátí, může druhému velmi pomoci. Člověk, který ví, že po noci přijde zase den - po temné noci vyjde zase slunce, může druhému velmi pomoci v jeho těžkých časech. Když si udržujeme pozitivní nadhled života, dokážeme prozářit nejen sebe, ale umíme ostatním ukázat i jejich světlo. Světlo, na které téměř zapomněli.

I já mám takového světlometa nablízku. Je jím moje sestra. Vztahy mezi námi nebyly nikdy nijak jednoduché, hlavně v období dospívání. Avšak nyní vím, že moje sestra je mým světlometem a troufnu si říct, že i já jejím. V životních chvílích, které se dají přirovnat k nejhlubším dnám, mi dokáže pomoci. Ani ne tak činy, slovy podpory, ale spíš pochopením a uklidněním, že po období temna přijde zase světlo. Tímto ji velmi děkuji za její světlo, které nedovolí tomu mému uhasnout. 

Každý z nás prochází životními obdobími radostnějšími a těmi méně radostnými. Ovšem každé období transformace je spjato s tím, že ze sebe vytahujeme ty nejtemnější stíny na povrch - a to proto, abychom je mohli jednou provždy zpracovat a propustit. Každou změnu v nás předchází náročnější období. Ale život nám nepřinese nic, co bychom nezvládli. A když už nejsme schopni zvládnout danou zkoušku hned teď, přijde zkouška nová. A na tuto třeba již připraveni budeme. Nic nám neuteče a zároveň se ničemu nevyhneme. Náš růst je spojen z životními lekcemi a zkouškami a jen díky nim můžeme pochopit to, co jsme dříve neviděli.

Když si zachováme své světlo a nedovolíme mu uhasnout, je to nejlepší příklad pro ostatní k tomu, aby se ani oni nevzdali. Je to nejlepší cesta, jak ukázat, že nic není tak hrozné, jak se zdá a že vše, co se nám právě v životě odehrává se zkrátka odehrávat má - abychom se mohli poučit, uzdravit, uklidnit, abychom měli trpělivost, abychom byli shovívaví a abychom nikdy nezapomněli, že nic v našem životě se neděje za účelem nám ublížit, za účelem nás zranit.

Buďme světlem, vyzařujme světla tolik abychom ostatním nedovolili se vzdávat a nevidět světlo na konci tunelu. 

Zářit můžeme všude, v autobuse, v obchodě, na ulici - stačí pouhý pohled pochopení, ale co je nejúčinější - to je úsměv, který jak víme, boří všechny ledy a taky hranice.

Buďme k sobě i k ostatním shovívaví, všichni tady táhneme za jeden provaz (i když ho možná nevidíme).